Je důležité podepisovat se vždy stejně, jinak můžete dostat do maléru i generála PČR

Některé věci si nedokážeme ani představit, a přesto jsou součástí reality. Jako úklady „okolo“ druhého muže policie, generála L.

Už v polovině března se prostřednictvím insidera z Policejní akademie dostaly do novin informace, že učiliště se rozhodlo prověřit anonymní upozornění, že na diplomové práci tehdy ještě plukovníka L., je podpis tzv. oponenta falešný.

Ukázat se podezření jako pravdivé, znamenalo by to, že celých 390  39 stran diplomové práce - včetně několika stránek výčtu použité literatury - řádným systémem oponentního řízení neprošlo, a magisterskou práci lze zpochybnit a svým způsobem anulovat.

Noviny tehdy přinesly pro srovnání fotografie tzv. “pravého“ podpisu oponenta na jiných pracích,  a podpisu na magisterské práci plk. L.

Rozdíl byl očividný a písmoznalec se už na první pohled k falzu přikláněl.

Drobný problém byl však v tom, že oponent práce tvrdil, že jeho podpis to skutečně je , že se prostě jak kdy a jak kde podepisuje různě, že ještě nemá „vypsanou ruku.“

Přesto si akademie nechala udělat důkladný odborný posudek, který konstatuje, že s největší mírou pravděpodobnosti podpis pravý není. Co ale s tím, když „autor“ podpisu tvrdí, že jeho je?  Nabízí se však otázka, zda nebylo od věci zkoumat i to, kdo tedy podpis zfalšoval? Policie má přece mnoho nástrojů, jak to zjistit, vždyť to i na té akademii učí.

Chtělo by se nad tím však mávnout rukou, že z jedné sporné diplomky se nestřílí – kdyby však..

Kdyby opět anonymní oznamovatel nepřišel s informací, která zpochybňuje způsob, jakým se plk. L. stal loni generálem.

V zasvěcených kruzích se ví, že prezident Zeman si nebyl jistý, zda by měl návrh na jmenování plukovníka L. generálem podepsat. U prezidenta je to běžný kádrovací  postup, stejný jako při jmenování docentů profesory, kdy  zvažuje jejich odbornou i osobnostní integritu, a raději  dvakrát měří, než jednou řízne.

Podle anonyma totiž „povyšovací“ podpis prezidenta není pravý, i když M. Zeman generálovi na Hradě dekret podle svědků osobně předal, ačkoli fotografie z tohoto aktu je na googlu nedohledatelná, což lze však přisoudit režimu utajení.

Na dotaz, zda o jeho podpis opravdu jde, prezident rezolutně odpověděl, že to tak vypadá. Vzpomíná si, že s podpisem poněkud váhal, dekrety měl na stole - a pak si šel vypít kafíčko do kanclu k Mynářovi, protože u něj se objevil topenář, co prověřoval ventily. Když se pak vrátil, dal si ještě sťopičku a řekl si, že dekret plukovníkovi L. nepodepíše. Ale když zjistil, že ho vlastně už podepsal, tak se s tím nic dělat nedalo.

Prezidentovu verzi o pravosti vlastního podpisu však zpochybnil znalec Jaroušek (13), který se zabývá počítačovou grafikou.

Zjistil, že tak zvaný Zemanův podpis  (dole)  vznikl použitím písma typu Brus Script MT , a po napsání byl text upraven zúžením o 70% a vychýlením směrem vpravo nahoru o 5%. Podle Jarouška N. pak text byl předlohou pro podpisové razítko. Navíc je patrný rozdíl v tom, že Zeman při podpisu zásadně uvádí nejdříve jméno Miloš a příjmení až pak, kdežto  v dekretu je to obráceně.

Bylo-li tomu skutečně tak, naskýtá se stejná otázka, jako v případě diplomové práce, kdo za tím stál?