Jazykové jemnosti francouzského protiteroristického zákona

Sladké Francii, která už dva roky výjimečným stavem  čelí teroristickým útokům v drtivé většině nekatolických, neprotestantských a nepravoslavných pachatelů, a moc se jí to nedaří, hází teď klacky pod nohy OSN.

Tak dlouho přetrvávající výjimečný stav je v Evropě skutečně neobvyklý, a proto vláda chce od něj ustoupit. Nikoli však takovým způsobem, aby při potlačování teroru měla opět svázané ruce, a kdy pádné akce by musely ustoupit vyjednáváním.

Proto vyšší pravomoci policie a armády vtělila vláda do nově chystaného protiteroristického zákona, před kterým však komise OSN varuje. Prý brutálně omezí osobní svobody. Police bude mít možnost kohokoli legitimovat, pokud se jí nebude něčím zdát -  a v případě útoků pachatelů, či jejich útěku, smí po nich dokonce střílet. „Povolení (i) zabíjet“ je na demokratickou zemi docela silné kafe – podle mínění odborníků z OSN.

Přitom francouzským zákonodárcům křivdí. Jednou z nejpravděpodobněji schválených variant formulací zákona bude věta o zastavení pachatele a přerušení jeho činnosti za použití technických prostředků, o střílení tam není ani slovo.

Co však je jisté už teď, že noční domovní prohlídky se v zákonu vůbec neobjeví. Policie už bytové „šťáry“ dělat nebude, bude konat „domovní návštěvy.“  

Někteří právníci a lingvisté se však domnívají, že právě s nimi se v praxi mohou projevit určité potíže a nedorozumění vyplývající ze širšího výkladu samotného slova návštěva.

-Čistý!

-Bodejť by tady někdo byl, když návštěvní hodiny mají v pondělí a ve středu od devíti do patnácti, jak píšou. A dneska máme čtvrtek, a pět ráno.

-Kampak, kampak? Jak dlouho ve Francii žijete, že ještě nevíte, že když máme ramadan, tak se  jenom postíme a modlíme.

Přijďte na návštěvu až pak , a radši dejte předem vědět.