Jarouš a zubatá - pytel a záplata

Poté, co se Jar. Hutka nejenom na Hradě, ale i v podhradí setkal s fantastickým přijetím své nové diagnostické písně, věnované hlavě státu, která se nebojí ani mořské zubatky (chauliodus), se přece jenom objevily kritické hlasy.

Skladba prý zavání neskrývanou adorací a zbytečně umocňuje už tak silný kult osobnosti, který je kolem Miloše Zemana pěstován předáky kulturní fronty.

Zejména v písni projevené přání, aby si zubatka  přišla pro Miloše až poté, co slavnostně otevře kanál Dunaj - Odra - Labe, je už přece jenom moc, to přesahuje i biologické nadstandardy dlouhověkosti. I když na druhé straně, pokud kanál nebude nikdy, mohl by prezident Zeman zůstat na stolici věčně.

Hutka pokorně připouští, že původně „méně vlezlý“ být chtěl, ale upřímnému obdivu k hlavě státu se neubránil, a tak libozvučné akordy a básnivá slova spontánně vytryskla od srdce.  

Proto se upřímně těší i ze slov prezidentova mluvčího, že si tím podepsal svůj vlastní fortel..

Nebo snad ortel?

Nechce se věřit, že by tak brilantní analytik, jakým Ovčáček je, lehoučkou a vkusnou Hutkovu nadsázku nepochopil a naprosto neadekvátně by reagoval tím,  že by si nabrousil kosu a vydal se na cestu, aby barda umlčel - zubatec jeden…