Janoušek při zdravotních vycházkách pomocníka měl

Podle operativního zjištění soudu prý Roman Janoušek během přerušení trestu ze zdravotních důvodů nevykazoval při svých vycházkách i vyjížďkách jakékoli náznaky handicapu a obešel se bez zdravotního pečovatele.

Soud se však fatálně zmýlil. Pan Janoušek bez pomocné ruky nevytáhl z vily ani patu. Důkaz o tom vydal křížový výslech agenta, který dezinformace soudu podával.

„A nebylo vám divné, že pan Janoušek při výletu do Votic použil dvojbycikl?!“ uhodil advokát na agenta, který pro vrchní soud utajeně sledoval odsouzeného během přerušení trestu.

„No, abych se přiznal, zvláštní mi to připadalo, když na tom kole pro dva jel pan Janoušek sám..“

„Ale on na něm sám nejel!“ rezolutně prohlásil advokát.

„Jak..jak to“, koktal agent.

„Můj mandant se úzkostlivě držel podmínky, za jaké mu trest byl přerušen, a to té,  že v jeho bezprostřední blízkosti bude vždy někdo, kdo by mu mohl v případě náhlé indispozice pomoct.“

Agent zakroutil hlavou a mnul si oči. „Já jsem s ním ale nikoho neviděl. Ani na kole, ani na plovárně, ani když byl v galerii“, nechápal.

„Opravdu ne? To je ovšem vaše chyba!“

„Jaká chyba? Na povinné oční prohlídce jsem byl loni, a od té doby o nic hůř nevidím. Já mám oči jako ostříž, jinak bych přece celý život sledovačky dělat nemohl! Pane soudce, pan advokát si vymýšlí a svého mandanta kryje.“ A neudržel nervy na místě, takže soudce ho musel napomenout. Po uklidnění výslech pokračoval.

„Pane svědku“, zeptal se advokát sugestivně agenta, „ modlíte se?“

„Co.. cože.. ? Pane soudce, to přece je moje věc“, namítal.

„Odpovězte“, vybídl ho soudce.

„Ne, nemodlím se. Nikdy. S náboženskou otázkou jsem se  vyrovnal, když jsem vstoupil do Pionýra.“

„No prosím!" triumfálně reagoval advokát. "Ale to se pak nemůžete divit, že takový bezvěrec jako vy, neviděl anděla strážného, který s mým mandantem šlapal do pedálů, držel ho nad vodou a na výstavě mu dělal stoličku!“

Z ostudy kabát má teď soud, nikoli Janoušek. Advokát zvažuje podání žaloby za křivé nařčení svého mandanta z porušení stanovených podmínek.  

- - - - - - - - - -

U soudu rovněž vyšlo najevo, že agent pochybil zásadním způsobem už při samém počátku sledování. V jeho hlášení se tehdy objevilo:

Lítá z místa na místo jako blázen. Kolibříka ani pomocí auta nestačím sledovat. Žádám o nasazení dronu.

Agent se však dopustil fatálního omylu. Neměl sledovat Kolibříka, ale Mazánka. „Dali mi špatné zadání,“ vymlouval se.