Slavný režisér Němec Jan Němec si nechal dočasně deponovat na Hradě státní vyznamenání, které mu udělil před dvanácti lety Václav Havel.
Kdo se snad domníval, že motivací mohlo být uražené ego, že režiséři Renč a Sedláček si za svou tvůrčí práci ocenění ještě nezaslouží, a že se tak administrativně dostali na roveň mnohem významnějšího Jana Němce, neměl pravdu.
Z uraženosti Jana Němce podezírat nelze. Včera v událostech komentářích výslovně řekl, že proti práci mladších kolegů vůbec nic nemá, že jako profesionálové jsou dobří, že sami za nic nemohou. A pokud ano – to však bylo jen v podtextu vyjádření - tak „mohou“ za to, že se podíleli na mediálním připomínání Miloše Zemana, a dokonce jeden i na prezidentské kampani. Což ovšem také je v pořádku, prý, když za to dostali zaplaceno.
V nepořádku podle Němce však je, že prezident právě jim, s vědomím, že se s ním „zapletli“ a nutně museli navázat neformální kontakt, udělil vyznamenání.
Dluzno dodat, že Miloš Zeman oba vyznamenal stejnou medailí, jako Václav Havel Jana Němce, avšak o stupeň nižší, prvního stupně ze tří možných. Ani Havel nedal Němcovi „trojku“, i když v témže roce ji obdrželi m.j. Jan Tříska, Pavel Landovský, Hana Hegerové a třeba i Šimon Pánek.
Vyostřená otázka prizmatem J. Němce by mohla znít tak, že když soudný nebyl letos Miloš Zeman, proč soudnější nebyli Renč se Sedláčkem a vyznamenání neodmítli, když se s ním znají? Ještě však mají šanci Jana Němce následovat.
Aspoň, že R. Sedláček se oblékl do „protestního“, stejně jako v černém roláku proti Zemanovi protestoval syn ruské disidentky Gobaněvské – dalo by se ironizovat.
Textem jsem rozhodně nechtěl zlehčovat velké gesto velkého – a to prosím bez ironie - českého filmaře. Je jen otázkou, jestli s ním přišel v pravý čas. Nebo pozdě.
