Jaký trest čeká černého čističe Karlova mostu?

„Tak tohle nám fakt ještě scházelo..“, zahořekoval policista na služebně v Praze 1, když zašel do vedlejší místnosti ke kolegovi s vyšší hodností.

„Je tu jeden, co se chce dobrovolně přiznat, že to byl on, kdo přes noc smazal ty čmáranice od Němčourů na Karlově mostě!“

„Tak to s ním sepiš“, reagoval kolega.

„No jo, sepíšu, ale co pak dál? Mám dát návrh na vzetí do vazby?

To víš, je to mediálně sledovaná záležitost, musíme opatrně, “ rozumoval. „A taky odbory se ozvaly, ten jejich Středula, že prej takovým nočním stachanovectvím neznámý pachatel bere poctivým restaurátorům třítýdenní práci.

Teď už ovšem neznámý není, takže to holt vyřídit musíme, nějak.“

„Vyslechni ho, všechno sepiš - a hlavně nezapomeň na motiv, jo? 
Škoda, že nemá komplice, to bychom  případ předali klukům z Organizovaného zločinu, a  měli ho z krku.Snaž se z něj dostat, že jednal ve zlém úmyslu, jinak to u státního zástupce neobstojí. Rozumíš?  A vazbu pak narazíme na to, že je důvodné podezření, že by v činnosti pokračoval dál, a mazal a mazal a …Víš přece kolik je zaneřáděných věcí jenom u nás na jedničce?“

„Jasnočka. Ale na co to smazání mám napasovat?“

„Na co? Karlův most mu snad patří?“

„Nepatří, ani Karel se nejmenuje. Říká si Viktor, čistič.“

„Tak vidíš, jde o cizí věc.“

„Aha. Takže to bude poškozování cizí věci. Viď?“

„Jistě, dvě stě dvacet osmička. Jak vyšitá.“

„ No jo, parťáku, ale on ten most nepoškozoval, on vlastně to poškození mazal…“

„Víš co? Napiš to jako… jako“, a hluboce policejně se zamyslel, „jako  odpoškozování cizí věci.“

„A to existuje?“ divil se méně zkušený policista.

„Hele, parťáku, pamatuj si: Na všecko přece paragraf být nemůže, ovšem žádný pachatel se trestu vyhnout. nesmí.“