Jako sůl má rád Sobotku Zaorálek. A Chovanec jako osinu v někde?

Když si premiér a předseda ČSSD přečetl obsáhlý novinový rozhovor se svým partajním zástupcem ministrem Chovancem, zalapal po dechu. Vždyť Míla dal najevo, že už tím kamarádem na život a na smrt být zřejmě nechce.

Na celé stránce novin, kterou "hodil"  dokonce i na partajní WEB,  totiž říká, že on by krizi řešil jinak, že vládu by nechal padnout, s ministry za ANO by se nepáral, a byl by pro předčasné volby – jenomže toho se prý ostatní zbaběle zalekli.

Sobotkovi téměř okamžitě došlo, koho těmi ostatními Chovanec myslí, a že tím dává najevo, že pod jeho vedením by všechno dopadlo jinak.

„Ale to je vzpoura“, pomyslel si předseda, a rozhodl se potlačit ji v zárodku. Jak je u něj zvykem, uvážlivě a po dobrém.

 Zavolal si proto Chovance k důvěrnému jednání mezi osmi očima, přičemž ony čtyři do počtu patřily jednak dalšímu zástupci ve věcech partajních, Zaorálkovi a jednak měly patřit přítelkyni Marksové, která se zatím nedostavila.

Přesto předseda nečekal, a začal.

„Zavolal jsem si vás proto, abych se ujistil, že mě ještě opravdu máte“, a teď hledal adekvátní slovo, až zvolil velmi emotivní:“ rádi.“ A dlouze se na oba, kteří jevili mírné rozpaky nad tím, jak to s tou láskou myslí, zahleděl.

„No, jestli se ptáš jako ten král z pohádky o Marušce“, soukal ze sebe intelektuál Zaorálek, „tak já tě mám rád jako ona, jako sůl.“

„No moment, sůl beru, ale myslíš to upřímně? Nemyslíš to tak, že mě máš rád jako..jako sůl v očích?“ Chovanec se viditelně uchechtl, což vzápětí kamufloval až tuberáckým kašláním.

„Ale né, co tě to napadá.“, bránil se Zaorálek. „Mám tě rád jako sůl, která je třeba…třeba na ovaru. Ovar bez soli se přece žrát nedá.“

„To máš pravdu. Tak na tebe se spolehnout můžu. Kde je ta Marksová..“

„To máš jedno, tý se ani ptát nemusíš, ta tě zbožňuje,“ ujišťoval předsedu dotčeného neúčastí jeho oblíbenkyně, Luboš Zaorálek. „Ta tě má ráda jako dávky!“

„No, jestli až tak, tak to opravdu hodně,“ uklidňoval sám sebe předseda.

„A teď musím kousnout do poněkud kyselejšího jablka, viď Milane?“ naznačil předseda.

„Do jakýho jabka? Tady máš jenom ty sjezdový sušenky.“

„Bohouš to myslel“, snažil se trapas překlenout Zaorálek, „abys Mílo rozuměl, myslel to obrazně. Viď, Bohouši? Asi bys taky od Míly chtěl slyšet, jak moc tě má rád, když v těch novinách tě tak pob…ehm “

„Mám tě rád“, bránil se Chovanec. „Furt tě mám rád. To jsem tomu redaktorovi říkal jenom na oko, aby lidi viděli, že i když jsi to tak, i když jsme to tak pos.. , že se nebojíme, že všechno zase dáme do kupy.

Na mě se můžeš spolehnout, parťáku. Já tě vždycky podržím!“ A dobromyslně se na předsedu podíval. Ten jeho slovům ještě zcela nedůvěřoval a položil proto doplňující otázku.

„A jak moc bys mě podržel, kdyby na to přišlo?“

„No, až na to přijde, tak tě podržím ze všech sil, Bohouši..“

„Nechte toho kočkování, kluci“, chtěla bych stihnout PROSTŘENO“, vpadla dovnitř Marksová. A v hlavě jí při tom výjevu blesknul typ na zítřejší večeři: dušený mozeček.