Jaképak rozčarování z Iráčanů – dalo se to čekat

Ozývají se hlasy, že se část křesťanských Iráčanů k nám zachovala poněkud nekřesťansky, jestliže my jsme – obrazně řečeno – po nich hodili chlebem, a oni teď na nás hodili, s prominutím, bobek.

Hodnocení nechme na pánu bohu, ten se v tom vyzná líp, než my, převážně ateisté, kteří by pod vlivem emocí dokonce chtěli mluvit o nějaké arabské proradnosti.  U běženců, kteří k nám nepřišli, respektive  nepřiletěli za lepším živobytím, ale kvůli záchraně života, je něco takového nemyslitelné.

Důvod, proč nás odmítli, je jednoduchý. Pevná víra je prostě vede jinam, do zemí, kde křesťanství hluboce zakořenilo a není jen stafáží jako u nás, kde si církve kdejaký politik bere do úst a vyčítá jim hamižnost. To by si v Německu, nebo ve Švédsku nikdo nedovolil, a jestliže ano, dostal by se do společenské klatby.

Proto volba, kam dál z této nezbožné země, jakou evidentně jsme, a ještě to dáváme na odiv, byla pro irácké křesťany jasná.

Ministr vnitra by se býval nemusel v pátek tvářit tak překvapeně, kdyby mu fungoval monitoring natolik spolehlivě, jako našemu zdroji, který zaznamenal dialog v arabštině krátce pro příletu uprchlíků k nám. Už tenkrát měli pochybnosti, že jsou na té správné křesťanské půdě..

Důležité je, že jsme se dostali zadarmo letecky až sem. Do Německa je to jenom kousek, a on už se nějaký fond zase najde, co nás tam dopraví. No a my pak řekneme, že nám Češi špatně rozuměli, že jsme je tady nežádali o azyl, ale o střednědobý tranzit.