Jak to, že se mé texty nedostaly do výběru?!

Chce to mít dost přebujelé ego „stěžovat“ si, že můj příspěvek nebyl zařazen do redakčního výběru ZAUJALO NÁS, přestože se třeba automaticky dostal – nebo také ne, neboť mí (hloupější) čtenáři mi nerozumějí – do souhrnu, o němž rozhoduje tzv. karma 2.

Ono je to samozřejmě příjemné číst své jméno mezi pár dalšími, jejichž texty podle soudu redakce rovněž mají ještě nějakou přidanou hodnotu ve zpracování tématu navíc. Třeba v použití jazykových prostředků, nebo v samotném stylu, jako je humor či nadsázka a podobně. Často jím může být právě nastolení nového, dosud „neprovařeného“ tématu, jindy zase originální pohled na ně.

Takhle zřejmě editoři přistupují k výběru textů.

Takže dřív, než budu volat, že redakce blogu se svými čtenáři nedýchá, a ještě ji počastuji pozdravem „Čest práci, soudruzi!“, jak to učinil jeden kolega, na jehož text jistě narazíte (9:31), bych se aspoň trochu zamyslel, zda můj výtvor k takovým, co snesou náročnější měřítka, skutečně patří.

A kdyby k nim snad podle mého mínění i patřil, pak ani můj názor ještě nemusí být směrodatný. Poukazovat na to, že když onen autor ano, tak proč já ne, zavání pocitem když ne vlastní důležitosti, tak alespoň nárokovosti na „dávku slávy“.

Jestliže odezva mého psaní – tím rozhodně nemíním sebe – je tak silná, že s ní „dýchají“ především čtenáři blogu, pak by to mělo stačit pro pocit, ba pro jistotu, že si nepíšu jen tak pro sebe o věcech, které většinu nezajímají.

V takovém případě však nebudu hořekovat. Stačí přece kliknout na odkaz ZAUJALO VÁS, a hned uvidím, jak mě davy berou.

Vím, není to ono, alespoň pro zmíněného kolegu – víc zahřeje vidět se v tzv. prestižním výběru.

Ale psát jenom kvůli tomu? Pak se vám může zdát, že vás nechtějí docenit záměrně. Nebo snad politicky cenzurovat?

Chtít být čten a být "slavný" jako třeba Komárek, Kroupa nebo Mitrofanov v denících, předopkládá být schopný jako oni. Proč nezkusit poslat příspěvek k nim do redakcí?      

Jan Dvořák