Jak pes (Hojar - nebo tak nějak) vyštěkal profesora (Kočandrleho) – nebajka

Bylo, nebylo – ale skutečně bylo, že v přelomové době se nedostávalo vhodných lidí, a to i na funkce ministrů. Proto se šéfem zdravotnictví mohl stát jistý Hojar, nebo snad Bojar, a to byl nemocniční vořech, jak se patří.

Vyštěkal kdekoho, i šéfa IKEMu. Připadal Hojarovi na novou dobu příliš rudý…

-Sbalte si soudruhu profesůrku  svých pět švestek, chtěl jsem  štěknout šedesát transplantací srdce, a koukejte z IKEMu vypadnout. Tady vám už pšenka nepokvete! Táhněte si za vašimi továrišti do nějaké bolnice v Moskvě…Haf!

- - - - - -

-Cože? Chystá se do Ameriky, komouš jeden? Tak já jim tam na něj pošlu kádrový posudek, ať vidí, co je zač, že nemá kladný poměr ke kapitalistickému zřízení, když byl v ÚV KSČ, a  budu je varovat, že se skalpelem by mohl být demokracii nebezpečný..

-Cože? Oni ho v té Americe vzali? No to mě po.,. podrž. Co za tím je?

Proboha, nešláp jsem náhodou do pořádného  exkrementu? Nebyl ten s. profesor vlastně Mr. Professor a Amerikáni ho za studené války zverbovali, aby pro ně dělal agenta a donášel jim důležité informace o našem socialistickém zdravotnictví, a jenom proto se vetřel do funkcí?

Co když se teď po mně bude vozit a práskne mě Vaškovi, a já poletím?

Ale třeba je to jinak. Mohl být agentem naší rozvědky a vyzvídat při cestách do Ameriky, jak to u nich chodí, v jak děsném rozkladu tam zdravotnictví je. Jestli ho ovšem převzala i nová demokratická rozvědka, tak jsem mu tím vyhazovem zajistil bezpečné krytí. A za to by mi vlastně měli poděkovat.

No jo, ale co když dělá dvojitého agenta? To mi pak jedna ze stran spočítá v každém případě...

Páníček: 

- Bojare, je tady nějaký Šťáva a hrozně zuří. Chce se s tebou soudit, kvůli tomu, že jsi pomluvil jeho konzervy s krevní tučnicí, a on teď přišel o kšefty.

- A k tomu ještě tohle! Proč já jsem nezůstal zalezlej v boudě…Haf!

----

Bylo, nebylo - ale bylo. Když se kácí les, létají třísky vždycky. Často, ba velmi často v naší historii vyletí  při tom  i profesoři.

(Prof. Vladimír Kočandrle (13. července 1933  – 30.března  2017)