Ještě do víkendového jednání nemalá část sociálně demokratického funkcionářstva vkládala naději v to, že novým Zemanem či Paroubkem, který stranu z ubohých sedmi procent pozvedne minimálně na trojnásobek, bude nestraník.
Měl to být odvážný experiment srovnatelný s počínám fotbalového klubu, který před sestupem z ligy jako trenéra angažuje třeba prodavače klubových šál.
Dokonce se vymýšleli krkolomné obezličky, jak to v únoru na sjezdu prakticky udělat – a řešení se našlo. Změnit stanovy ve smyslu, že předsedou může být kdokoli, kdo je členem strany byť jen pouhý den, a nikoli dlouhé čtyři roky. Sjezd by změnu schválil, pak se uměle sám přerušil, a až by MV změnu stanov zaregistrovalo, zase by se „odpřerušil“, a čerstvého straníka byl zvolil za předsedu.
Byl to hezoučký scénář, a hlavní postavu v té komed..volbě měl sehrát oblíbený vysočinský nestranický hejtman MUDr. Běhounek.
Ještě během dopoledne horkým favoritem byl. Po obědě však úřadující Chovanec, zastánce takového řešení, najednou zřetelně couval, že prý Spasitelů může být víc, a bez komplikací, že by se sjezd musel rozpůlit.
Proč takový obrat, a nejen Chovancův, ale prakticky celého „zbytkového“ poslaneckého klubu, v němž sedí tvrdé dlouholeté jádro strany?
Pan doktor Běhounek právě těmto lidem, kteří onu volební „Sedmičku“ mají na hrbu, a to i proto, že likvidovali vnitřní opozici, vytřel zrak. Respektive jim nabídl, anebo spíš dal, pro ně nesnesitelné kapky. Sobotkovy a Chovancovy odstavené rivaly by rád viděl po svém boku.
