Jak jsem neměl dedukovat, aneb je to v studni!

Obyčejná, tak říkajíc klidná studna v nejlepších letech (ročník 1964) na zahrádce před chatou se z ničeho nic může stát neobyčejnou. Dobře to poznal nejenom major Zeman v jednom strašidelném dílu seriálu.

Ale i Vilém Blodek, když dávno před ním o studni složil operu. Komickou. Mix hororu a komiky teď čeká mě.

Před    t ř e m i   lety jsem jako vyděšený občan - chatař po mohutné informační palbě – snad si na ni ještě vzpomenete - podal žádost o povolení k odběru vody z vlastní studny.

Šlo tenkrát o celostátní „hon“ na studny načerno, vyhloubené bez stavebního povolení, bez kolaudace i bez svolení vodu používat. Milost v té době dostaly ročníky (studní) před letopočtem pětapadesát. Ta moje (vlastně mé ženy a také moje ) je ke vší smůle mladší.

Žádná černota to nebyla. Původní majitelka, která nám chatu před dvaceti lety prodala, si pečlivě schovala stavební povolení k chatě i ke studni včetně kladného kolaudačního rozhodnutí. Mělo však jednu podmínku, že voda smí být prozatím užívána jen jako užitková.

Teprve po rozboru hygienickou stanicí měla před těmi 46 lety tahle dobrá voda dostat štempl, že je dobrá i úředně a pít ji, jest povoleno.

To dodatečné rozhodnutí s razítkem o způsobilosti vody nám však paní majitelka nepředala. Kdo ví, zda ho vůbec měla, a kdo ví, zda ten papír neleží jen v originále někde v archivu dávných spisů někdejšího národního výboru v Dobříši.

Právě tuhle dedukci, podloženou prokazatelnou skutečností, že za bezmála padesát let, co studna existuje, z té vody nikdo neochuravěl, natož pak něco horšího, jsem si dovolil k žádosti v dopise přiložit. Včetně kopií úředních dokumentů svědčících o tom, že studnu jsem nevykopal o víkendu v noci, ale že je „podchycená“ v análech už z doby, kdy jsem byl puberťák.

Spokojen sám se sebou, jak jsem jim to hezky poslal, a ukolébán nulovou reakcí úřadu v roce 2007, předloni i loni, kdy rodina od jar do podzimů vodu užívala, užívala a užívala, jsem se v těchto dnech nepříjemně „probudil“.

Na poště mě čekal dopis z úřadu. Po třech letech (konečně) ve věci žádosti o povolení atd. zahajují správní řízení. A že do 90 dnů bych měl žádost doplnit o souhlas spolumajitelky(svatá pravda, na vlastní ženu jsem zapomněl a troufnul si o vodu žádat sobecky sám) a o hydrologický posudek. Přesněji o „hydrologické vyjádření zpracované způsobilou osobou podle paragrafu atd..“ Prostě doložit písemně, že studna stojí, voda teče a k pití je.

Po minutách zlosti se člověk nakonec uklidní. A musí si holt připustit, že k jistým věcem způsobilý není, bez IČO a bez faktury už vůbec ne. Zákon je zákon, zdraví je zdraví a pořádek musí bejt.

Tak si dám na náladu něco ostřejšího. Vodu ne, beztak by mi na okamžik asi zhořkla a já bych se vyděsil, že na tom lpění na posudku přece jenom něco je…

Nevíte o někom způsobilém, kdo vás z kůže moc nesedře?

Jan Dvořák