Oslavy třiceti svobodných let naplno propuknou až za půl roku, v listopadu. Přesto už teď leckteré aktuální události nazíráme v kontextu bouřlivých dějinných změn.
---
- Bédo, proč se tváříš tak zdrceně? Nějaká špatná zpráva? Že by ze strachu před zítřejšími demonstracemi Babiš abdikoval a Zeman odletěl do exilu na Krym, kde se má stát gubernátorem?
-To ne.
- Fuj, to jsem si oddechla. Jestli ti jde o výsledky eurovoleb, jak dopadla naše silná trojka Pospíšil – Zahradil – Šojdrová – na to si budeš si muset ještě dlouho počkat..
-Ti mi můžou bejt ukradený! Já jsem flustrova… frustro…prosně naštvanej na dobu, jak strašného sešupu jsme se za těch třicet let od zvonění klíči v listopadu teď dočkali!
- Sešupu? Jak to? Auto jsme měli před revolucí, máme auto i po ní, chatu jsme měli tehdy, máme jí furt. V partaji jsi byl, teď seš taky, i když v kapku jiné. Tak co si stěžuješ?
-Ale copak tohle je pro spokojený život všechno? Necítíš, jaké ponížení teď prožíváme? Já tedy ano.
-Tebe někdo šikanuje? Moment! Nemyslíš tím snad mě, když chci, abys taky doma něco dělal a nečučel jenom na bednu nebo do počítače?!
-Ne, ne.
To doba je k nevydržení, všechno je v háji.
Před třiceti lety jsme s Rusáky bojovávali o zlatou, a teď s nimi budeme hrát o třetí místo. Jak hluboko jsme klesli!
Musím jít na jedno..
-Na jedno? To jsi chodil tehdy taky. A pak jsi vypadal, že jich máš v sobě ...
