Jak expolitik Mejstřík nestoudně onálepkoval Havla a Klause

Někdejší studentská ikona sametové revoluce a po téměř dalších dvacet let profesionální politik (poslanec, senátor, avšak poté taxikář, vychovatel i autor právě chystaných Pamětí) Martin Mejstřík přišel v celostránkovém interwiev v MF DNES s hodně drsnými nálepkami pro Václava Klause a Václava Havla.

Není důvod mu nevětřit, obě osobnosti poznal ze všech možných stránek. Jako třeba jednou v noci….

„Haló, haló, taxi! “ volal pomenší muž s cigárem a blondýnou na projíždějící vůz a když už už otevíral dveře, ozvala se za ním kníratá fistulka s ježkem na hlavě: “Tak moment člověče, kam se to hrnete?! Ten je můj!“

„Pardon, pane, stoupnul jsem si ho, takže mám nárok jet, že.“

„Nárok, nárok.. Ale jako první jsem ho viděl já. Tak mi nezaclánějte, nemám na dohadování čas.“

„Nechci se přít..“

„Tak to vám opravdu, ale opravdu nedoporučuju. Mohl byste divně skončit.“

„Dobrá, tak my, tady s Dášenou, počkáme na příští.“

„Zbláznil ses“, vyjekla dáma, „copak nevidíš, že tě má za pitomce, který cukne?“

„Panstvo“, vmísil se do diskuse taxikář, „už je dost pozdě, co kdybych vás naložil všechny a rozvezl?“

„Rozumný nápad“, komentoval muž s dámou, kdežto ten druhý, když se soukal na místo vedle řidiče, si přisolil:“ Já, já mám být při svém postavení na „sedadle smrti“?! Taková nebetyčná drzost!“

„Kam to tedy bude?“

„Kam, kam? To je úplně pitomá otázka! Nejdřív doprava, mým směrem.“ rezolutně zavelel pasažér s ježkem.

„Myslím, že blíž je to k nám, doleva.“

„Tak se nějak dohodněte“, zaúpěl taxikář.

„Jaké dohadování? Prostě pojedete tak, jak jsem přikázal. Jinak, jinak vás nechám postavit ke zdi a zastřelit.“ Pak se obořil na spolupasažéra, který jen tiše polykal:¨

“Vy snad proti takovému trestu za neposlušnost něco máte?“

„No, já.. nejdřív bych se musel poradit s kamarády soudruhy, že, pak bych vyjádřil stanovisko.“

„Na vaše stanovisko kašlu. Dobře, když se vám to nezdá, tak ho aspoň vyrazíme od volantu.“

„No jo, ale kdo pak bude řídit, když zametete s odborníky?“

„Kdo, kdo? Neviditelná ruka. Trhu. A pomozte mi ho vykopnout.“

Když se taxikář ocitl na dlažbě, zmohl se jen na pár slov:

Je to jasný. Jeden z nich se chová jako fašista a druhý jako kámoš komoušů. Co se taky dalo od Klause a Havla čekat.. Jak jsem si to mohl od nich nechat dvacet let líbit a držet hubu, dokud mě do parlamentu už nezvolili?

Jan Dvořák