Jak dlouho vydrží okupační stávka?

„Kdybych věděl, do čeho lezu, tak bych se na to vykašlal“, sdělil dnes ráno před pražskou FF našemu důvěryhodnému zdroji jeden ze studentů, který si šel koupit rohlík a něco k pití na zahřátí.

Byl to jeden ze stovek posluchačů pražských vysokých škol, kteří se včera shromáždili v prostorách fakulty a vyhlásili okupační stávku. Zatím minimálně na noc z úterý na středu, dál se prý uvidí. Studenti protestují proti představitelům státu, kteří dělají málo pro zlepšení životního prostředí, a vyzvali je k neprodlené nápravě.

Sami šli příkladem v tom, jak se chovat ekologicky šetrně. Okamžitě po zahájení stávky nastavili u všech radiátorů ústředního topení v budově termoregulátory na stupeň 0. Rovněž vypnuli všechny jističe elektrického vedení. Ještě předtím však všichni dobrovolně vyndali ze svých telefonů a notebooků baterie, aby jejich užitím nenavyšovali uhlíkovou stopu.

To, že pak večer a noc neproběhly ve znamení bouřlivých diskusí nebo snad kulturního programu, ale naopak v přísně tichém protestu, má rovněž stejnou souvislost. Zrychlený dech přece také zanechává enormní stopu.

Ambiciózním opatřením byl zákaz pití a konzumace potravin po 18 hodině. Nešlo o žádnou sebemrskačskou banalitu -  vypitím necelého půllitru vody člověk vyprodukuje 0,14 g  CO2e, a pokud to vynásobíme počtem několika set okupujících, nebyla by to pro planetu sice smrtící rána, ale poškodilo by to životní prostředí určitě. Ani vypnutí mobilů nebylo jenom tak, protože jenom esemeskováním  po dobu jedné hodinu denně má uživatel telefonu na svědomí 1,25 tun  CO2e!

Zda bude stávka pokračovat, není zcela jisté. Vliv může mít i počasí. Za mrazu by v nevytopené místnosti bylo nesnesitelně, a aby se studenti zahřívali  například cvičením je absurdní, protože by vyprodukováním nadměrného množství CO2e zcela popřeli smysl svého protestu, který směřuje k pravému opaku, ke všeobecnému snižování.

Studenti se pokusí vydržet v této formě příkladného a příkladového protestu co nejdéle. V naprosto ideálním případě stávka plynule přejde v protestní hladovku, která tak bude mít kromě apelu na politiky i ekologický rozměr v absenci produkce uhlíkové stopy. Přitom i přirozený bioodpad by byl zanedbatelný.

Pokud se ovšem najdou i další stávkokazi, jako onen student, který se ráno z fakulty vytratil, aby se najedl a napil a poté se do budovy jakoby nic vrátil dál protestovat, pak stávka ztratí onu upřímnou ryzost dát veřejnosti a politikům vlastním příkladem najevo, že za ekologii je třeba se nejenom stavět slovně, ale i ekologicky se chovat a ekologicky žít.