Já si počkám, jestli očkování přežije

Slovo má strašlivou sílu – je to mocný nástroj v rukou, respektive v ústech, která s ním citlivě zacházejí. Nejhorší je neuvážené „plácnutí“, anebo snaha po nadsázce, kterou ne každý pochopí. Pak je to neřízená střela.

Stalo se včera…

-Pane soused, tak co, necháte se očkovat? Já hned, jak to pro nás obyčejné čekatele na místo nahoře…

-Kde nahoře? Vy chcete někam do hor, pane docent?

-Ale já tím místem nahoře mínil věčnost, kterou bohužel máme před sebou, ale že ještě předtím by nás mohli naočkovat, takže já se přihlásím hned, jak to půjde. Vy taky, že ?

-Hned? Hned ne. Původně jsem taky myslel, že čím dřív, tím líp, ale teďka už jsem opatrnější.

-A pročpak? To vás nepřesvědčila ani ta skvělá reklama s básničkou Jiřího Wolkera?

- Nejdřív ano, když jsem viděl, jak jsem letos přišel o řetízkový kolotoč, o horskou tůru, koulovčku, hospodu, a že to všechno se mi vrátí -  ale potom jsem slyšel v televizi mluvit dva ředitele nemocnic. Pochvalovali si, jak se jim personál vzorně očkuje, a že oni se už nechali očkovat taky. Ovšem..

-Co ovšem? Měl byste takové kapacity taky následovat.

-No jo, ale má to háček. Pan ředitel z Vinohrad sice říkal, že všechno proběhlo v pořádku, ale pak pověděl něco moc divného - přitom mě až zamrazilo.

-Prosím vás.. Čím vás vyděsil?

-Řekl totiž s takovým divným pohledem v očích:

“Zatím ještě  ž i j e m e.“    Z  a  t  í  m, rozumíte?  Jakoby připouštěl, že se to může změnit.

-No to se jistě změní – jednou určitě, nikdo tu přece nebudeme strašit napořád.  Ale on to pan profesor jistě řekl v nadsázce, aby naopak váhajícím dodal kuráž.

-Myslíte, že to byla jako legrace? Pak ale pěkně, ehm..bl, ehm.

-No, poněkud nemístná zřejmě byla, protože ne každý má smysl pro . . . ehm, no prostě někdo je bojácný víc, jiný zase…, rozumíte?

-Rozumím. Ale mě žádná reklama už neoblafne, já si v klidu počkám, jak tenhle test přežití dpadne.