Až do běla rozzuřila Andreje Babiše troufalost jednoho amerického zpravodajského serveru, v němž ho mladičká novinářka nazvala oligarchou, který prý pro Česko představuje nebezpečí.
Cožpak být oligarchou je něco zavrženíhodného?
Vždyť třetí nejbohatší dolarový miliardář na Ukrajině, jistý čokoládový král, je tam dokonce demokraticky zvoleným prezidentem a žádný cizí pisálek ani západní politik nezapochybuje o tom, že boháč je pro demokratický rozvoj země naopak přínosem.
Troufalé až na půdu bylo od oné mladé a jistě i chatrně vzdělané novinářky však to, že hrubým způsobem zkreslila Babišovo příjmení, když o něm psala jako o Babisconim. Bezpochyby tím nepřímo přirovnala českého ministra financí ke kontroverznímu italskému mediálnímu magnátovi a politikovi Berlusconímu. Ten skandálním způsobem prostřednictvím svých novin a televizí ovlivňoval veřejné mínění ve svůj poltický a podnikatelský prospěch.
Andrej Babiš využil své přítomnosti v Americe, aby na troufalý server podal soudní žalobu. Když z podatelny soudu odcházel, potkal se na schodech s přicházejícím Berlusconim.
„Kampak, pane kolego, taky někoho žalujete?“ zeptal se.
„Taky, tu novinářku, co tak drze psala o mně!“
„O vás, že psala drze? O mně přece psala drze. Dovolila si mě přirovnat k vám, k takovému šíbrovi, co ani daně neplatí!
Mě, poctivého podnikatele. Takovou urážku si nemůžu nechat líbit!“
„Já si naopak nemůžu nechat líbit, že jí vůbec napadlo takového nýmanda, jako jste vy, srovnávat se mnou.
Kolik vy vůbec máte televizí? Jednu. A kolik novin? Jenom dvoje. Kolik vlastníte stadionů? Žádný. Kolikrát jste už byl premiérem ? Ani jednou. Jaký máte majetek v dolarech? Ubohé dvě a půl miliardy. To já mám šestkrát tolik! Takže jestli vás ta holčička, pane Babisco…Babisi, přirovnává ke mně ..“
„A mě k vám..
„Tak - tak jsme udělali s těmi žalobami jen dobře.“
„Mimochodem, to vaše Ácéčko Milán prý chcete prodat Číňanům. Nechtěl byste ho radši vidieť ve zlatých českých ručičkách?“
