Jestliže v minulých dnech si Respekt a Neovlivní zasloužili od veřejnosti bouřlivý potlesk za sdělování detailů z důvěrného auditu, pak za poslední hodiny nečinnosti v jiné věci, by to mohl být pískot.
Mlčí. V tak zásadní záležitosti, jakou je obsah rozhodnutí nejvyššího žalobce Zemana o stíhání čí nestíhání premiéra. To snad máme čekat až do jedná hodiny, kdy Zeman svůj konečný verdikt nad premiérem neexkluzivně „vytroubí“ do mikrofonů a kamer?
Asi nám nic jiného nezbývá, jestliže ivestigativci jsou zjevně úzkých a hrají mrtvého brouka. Ale oni ho vlastně ani hrát nemusí, protože tentokrát jím bohužel jsou. Nevypátrali nic. A pátrali vůbec? Nebo snad v Brně své zdroje nemají? Anebo je tam mají, ale on „vyschly“?
Drobnou polehčující okolností by mohlo být to, že rozhodnutí připravoval Zeman zcela sám, v izolované místnosti, a že je dokonce sepisoval na klasickém stroji, aby nemohlo při případném nabourání do systému (ruskou či čínskou rozvědkou) dojít k úniku. Ovšem klišé, že do hlavy žalobci nikdo nevidí, připustit nelze. Vždyť už déle než před sto lety jistý Bretschneider dokázal tak umně navodit řeč, že z respondentů dostal, co chtěl. Schopný a aktivní novinářský pátrač by si jistě poradil i dnes.
Sláva médií stavěná na úniku je vratká. Když nic neunikne od zdroje, je po slávě – pokud novinář není schopen jako mraveneček pátrat sám.
Chtělo by se lehce parafrázovat klasika: To se jim to odhalovalo, když důvěrný „bruselský audit“ měl tolik příjemců včetně primátora - musel by v tom být čert, aby těch zdrojů nebylo hned několik.
Ach, to strašné čekání! Proč zrovna v tomto zlomovém okamžiku musela média selhat..
