I světoví politici kdysi dostávali školní vysvědčení

Každý kdo jako dítě projevil způsobilost k aspoň minimální vzdělavatelnosti, si ještě dobře pamatuje, s jakými pocity očekával reakci rodičů  až přinese domů školní vysvědčení.

Premiant se mohl nadít verbální pochvaly z úst rodičů a nějaké desetikačky k tomu, kdežto neúspěšný žák se obvykle musel spokojit jen s non verbální komunikací prostřednictvím horní končetiny pana otce.

Přesto však hojivý čas odvál dramatičnost každoročních chvil a zůstala nám vzpomínka v příjemném balení.

I politik, a natož citlivá politička, je jenom člověk, a na doby dávno minulé vzpomíná s ostalgií, jaké to bylo jet za odměnu s pionýry na Krym nebo dokonce až do Prahy.

Přitom se nemůže ubránit hříšnému dojmu, že lépe už nebude, že líp už přece bylo. Jenomže říct to nahlas, to by tu křehkou květinku velmi rychle vykopali.