„Paní Müllerová, nevíte, jestli místo po panu Johnovi v tom Výboru je už obsazený?“ zeptal se Švejk bytné, která louskala sudoku v novinách.
„Nepíšou nic. Vy byste snad měl zájem?“
„Proč ne? Já už jsem bojoval proti jinačím věcem, než proti nějaké korupci, to když jsme táhli..
„ Já bych vám to neradila. Víte přece, že si pan John nesměl vybrat spolupracovníky podle svého gusta?“
„No jo, to ale byli moc podezřelí pánové. Mně by pan premiér jistě vyhověl. Vždyť já bych si přivedl samou elitu, podívejte: pány Katze, Balouna, Lukáše, a hodil by se i pan Bretschneider, ten už je dávno očištěnej. A udělali bychom s korupcí krátký proces!“
„Já pořád nevím, jestli byste se panu Nečasovi hodil, on chce přece odborníka.“
„Prosím vás. Manažera potřebuje! Jako v Národní galerce – no k čemu by jim byl nějaký podivín přes obrázky, cifršpióna jim tam pan doktor Besser dal.
Nebo třeba pan Loprais, co teď bude šéfovat BESIPU. Taky byste mohla říct, k čemu je dobrej, když u nás žádná poušť není, ale co když jednou bude?“
„Vy to tak hezky umíte vysvětlit, že si myslím, že by lepšího šéfa pan premiér nenašel.
Poslyšte, neměl byste s těmi svými koleny už něco udělat? Takhle se pořád jenom trápíte.“
„Ále, já už si na ten opodeldok strašně zvyknul.“
„Měl byste zkusit kloubní náhradu, dřív než si budete muset připlatit za nadstandard, jak ho chystá pan Heger.“
„Když už, tak standard, já jsem jen drobnej českej člověk, mě stačí.“
„Ale ten standard, ten je ze dřeva, milostpane.“
„A z jakýho?“
„To nepíšou..“
„To nevadí, hlavně, že je to přírodní materiál, žádná umělotina. To bych možná bral.“
„Jenomže, oni by vám nejdřív nohu uřízli a pak vám dali tu dřevěnou, standardní…“
„Tak to ne! Přece bych neokrádal erár za celou nohu, když by stačil kloub? Vidíte, i ta reforma má moc slabý místa. No, snad mě ty kolena do zítřka trochu pustěj, chci se podívat na Václavák.“
„Na pana Zavadila s těmi jeho chudáky?“
„Ále, předtím si dám u Palivce pár kousků a pak si přijdu zakřičet, když se to v sobotu může. To víte, jindy by mě mohli eskortovat na záchytku.“
Jan Dvořák
