Kvapem se blíží doba, kdy má být odzvoněno balené vodě a kdy se opět vrátíme k osvědčené praxi už z předminulého i minulého století, tedy k vodě z kohoutku.
Důvod je jasný. Plasty se staly pohromou pro životní prostředí. Navíc si bezděčným pozřením jejich částic ničíme zdraví, takže při pití vody z plastů bychom se věku kolem sto padesáti, dvou set let bez újmy ani dožít nemuseli. A to bychom riskovat neměli. Unie to ví lépe než my a tak chystá postupné omezování.
Pravdou však je, že bude záležet na národních vládách, jak rychle, a zda vůbec, balenou vodu zatrhnou. Ovšem když nezatrhnou, pak si to pěkně od aktivistů vypijou.
Boj o návrat ke kohoutkům snadný nebude, jako zápas s žádnou závislostí není snadný. A na balené vodě má u nás závislost 95 procent domácností! To je strašné číslo - proti němu jsou ostatní závislosti nicotností.
Mezi námi, úplně špatné to po absolutním zákazu balených vod přece jenom být nemusí. Člověk dostane šanci omládnout, tedy aspoň v chování se vrátit do dětských let. Nebylo přece slastnějšího pocitu, obzvlášť když uhodila vedra, než vnořit si do úst kohoutek a pustit vodu... Sklenice byla k ukojení žízně naprosto zbytečná.
Mimochodem, neměly by se sklenice taky zakázat? Víte vůbec, kolik energie se spotřebuje na jejich výrobu a jak drtivou uhlíkovou stopu to zanechá?
Pane kolego, čistě z teoretického hlediska, dal byste teď tady na poušti přednost vodě balené, nebo vodě z kohoutku?
