Hrdina, který posloužil jako pohlavek

Nemám rád texty, kdy autor využije historickou událost či nežijící osobnost k tomu, aby s její bezděčnou pomocí v nepatřičné analogii „mistroval“ veřejnost.

To se podle mého soudu stalo v dnešní glose Luďka Navary nazvané Odkaz jednoho hrdiny a útěkáře – Josefa Brykse.

Jde o bývalého vojáka, který utekl z Protektorátu a velmi složitě se přes několik okupovaných zemí dostal až do kýžené Anglie a pak se jako letec zúčastnil bojových akcí. Byl zajat, utekl, po válce ho zavřel poúnorový režim. Narodil se před sto lety, zemřel v pouhých jedenačtyřiceti v československém lágru.

Takový osud za připomenutí samozřejmě stojí, obzvlášť v dnešní době, kdy ochota nastavit vlastní život je u většiny populace zanedbatelná.

Potud je s glosou všechno v pořádku.

Co mi však vadí, to jsou nepřímé aktualizace a okaté přirovnání majora Brykse k dnešním utečencům, když Navara píše:

„Byl  u p r ch l í k e m, utíkal bez ničeho kvůli válce a do války..“

A pak ještě: „Kdyby mu na tom útěku nepomohli obyčejní lidé, proti třetí říši by nikdy nebojoval..“

Dál pak píše také: “Nepřátelé svobody pronásledují odvážné a čestné lidi. Někdy i dopředu a preventivně..“

Co by si tedy z glosy, zřejmě – podle autora – měl čtenář „odnést?“ Kromě připomínky velkého bojovníka by také měl zpytovat svědomí a korigovat svůj minimálně rozpačitý názor na dnešní běžence, pokud se do jejich osudu ještě nedokázal vcítit.

Ono to vciťování je ale dost těžké. Mezi tím miliónem lidí, co do Evropy zatím přišli,  bys " Brykse"  zřejmě těžko pohledal. Být  ve své době Bryks jako oni, snažil by se dostat do bezpečného Švýcarska, Švédska, Ameriky. A nehledal by zemi, která mu umožní bojovat za svobodu své vlasti, a ne se jen zpovzdálí dívat, jak to skončí.

Ale to už jsem se vlastně taky dopustil srovnávání, která rád nemám. Já s tím ovšem nezačal, byl to jiný autor, kdo naznačoval, že utečenci jsou na tom stejně, jako kdysi Bryks.

To si však rozhodně nemyslím.