Hrátky s dvacítkou (aneb naveden Paroubkem?)

Když jsem před několika dny uslyšel, že ministr Janota půjde „do vlády" s návrhem na pětinové snížení příjmů ústavních činitelů a politiků, tak mě napadlo, že je to svým způsobem i škodolibost člověka, který nejednou inzeroval, že hodlá dát službě státu vale.

A těch dvacet procent by mohl být takový milý balíček kolegům na rozloučenou.

Pak jsem si ovšem uvědomil, že se chce zachovat právě tak, jak se zachovali mnozí manageři soukromých podniků, kteří svým podřízeným v době krize učinili nabídku, která se neodmítá.Buď si nechat snížit platy - a často to bylo rozpětí od pěti až do patnácti procent - nebo přijmout výpověď pro nadbytečnost. Většina z „oslovených" pak ještě ráda přistoupila na variantu číslo jedna.

To ústavním činitelům a politikům žádná výpověď, kromě nezvolení, samozřejmě nehrozí. Proto Janotův návrh museli brát jako špatný špás, jako vysoko mířený nástřel, který se bude postupně snižovat, až zabolí co nejméně. A tak to zřejmě ministr Janota i myslel, když přišel s tím těžkým kalibrem.

Škoda, že daňový poplatník se zkušeností už několikaměsíčního dobrovolného snížení platu neměl možnost poslouchat všechny ty jistě duchaplné řeči ministrů  o nesystémovosti, populismu atd., kterým by dvacetiprocentní snížení jejich příjmů bylo.

A i nezávislí soudci se dali slyšet, že je to kapku moc, že z té almužny by se nedalo vyžít. A kdo ví, zda by tak rasantní snížení nemělo právě na nezávislé rozhodovaní zhoubný vliv? Hladové krky nutno krmit, etika neetika..

Tak to prosím raději ne. Ta čtyři navržená procenta jsou až moc.

Jestli skutečně projdou - a poslanci oddechnuvší si, že zmizelo oněch dvacet, kterým se veřejně báli říct ne, je rádi odhlasují - bude to mít obrovský vliv na lavinu utahování opasků u prosté veřejnosti. A protože ona se cítí být lepší než politici, v tom utahování opasků je hravě předčí . A o víc, než o nějaká čtyři ušmudlaná procenta. Na to můžeme vzít jed.

(A cože s tím Paroubkem z titulku? Nic babičko, to jen marketing...) 

Jan Dvořák