Hraje si premiér s komunistickým ohněm? Nebo je to pouze oboustranné divadýlko?

V posledních desítkách hodin se obzvlášť v médiích propírá možnost, že z postů ministrů budou odejiti šéf zahraničí Petříček a kolega z D1, Ťok.

Proslechly se i zaručené termíny odchodů. Má to být  nejpozději do konce příštího měsíce, zřejmě v souvislosti z jarním úklidem ve Strakovce.

K důvěryhodnosti informaci o chystaných kádrových změnách přispívají i častá vyjádření „tiché“, aktuálně však velmi slyšitelné kolační společnice, komunistické strany. Soudruzi z vedení sice otevřeně premiéra nevyzývají, aby ministry bezodkladně odvolal – takové drsné manýry „nože na krk“ volí přece pravice, když premiéra permanentně nabádá, aby kvůli různým střetům opustil funkci – avšak nenápadně, sem tam, do televize trousí poznámky, že nejsou s ministry  spokojeni, a že když to tahle půjde bez odezvy dál, že budou z v a ž o v a t.. Je zřejmé, co tím myslí, nemusí to ani říct na plná ústa. Věří, když ne v zastrašovací, tak aspoň v efekt.

Jenomže premiér není třtina, která se klátí pod komunistickým větříčkem, aby se nakonec sklonil a všechny jejich požadavky, tak jak byly vzneseny, že by přijal. Jako suverénní dvojpředseda proto do médií odhodlaně říká:

Ale není to KSČM, která rozhoduje, kdo bude ve vládě a kdo nebude.

Zní to hezky, jenomže by měl poněkud ubrat a být pokornější – děsí se volič.

A obává se nejhoršího. Tak dlouho bude premiér chodit s pomyslným hrncem pro vodu, až se …KSČM utrhne. A s rudou podpěrou, která nahnutou vládu drží, rázně skoncuje.

 Ale dost strašení pádem vlády. Co se škádlivá, to se rádo mívá. Při žádné jiné vládní konstelaci by KSČM nemohla pro své voliče rozehrávat takové divadlo, a v žádné jiné koalici by premiér neměl pod palcem vládu komplet včetně partnera.  

V pevném svazku vše poběží dál. Bude klid na práci. A o nic jiného také nejde. Práce je přece matka pokroku.