Honzovy povedené pětatřicátiny

Byli tam všichni, jenom oslavenec stále chyběl. Pravda, chtěli ho překvapit a tak jej do salónku luxusního pražského hotelu pozvali jaksi netradičně, zato však ve stylu profese, která všechny spojovala.

Poslali mu SMS s textem:

v 16:00 vyleti do vzduchu prvni

Takové varování jejich vzácný kolega jako profesionál nemůže přece ignorovat a přijede se vší parádou i s majáčkem. Jenomže už je půl páté a on nikde.

Julie Lascaut si povzdechla - místo nepovedeného výletu do Prahy už mohla mít  dávno za sebou doma velké prádlo.

„No, na konstábla Bena sice spolehnutí je, ale radši bych byl na místě toho mordu s ním, když už tady zbytečně čekáme,“ postěžoval si šéfinspektor Tom Barnaby.

„Že by další vražda v Midsomeru?“ lehce zapochyboval Hercule Poirot.

„Tam? Tam se vraždí aspoň dvakrát týdně, cožpak se nedíváte na televizi?“

Ošívat se začal i rada Vacátko. „Já vám to panstvo říkal, abychom nedali na ty novoty s mobilem a poslali mu normální pozvánku poštou.“

Když se Honza Zeman konečně objevil a zjistil, že bouchat by sice mělo, ale šampáňo, byl pořádně naměkko. Nezapomněli…

„Protože tady Honzíku umím jedinej česky“, spustil od srdce Vacátko, „tak ti jménem všech policejních a detektivních kolegů k těm pětatřicetinám, co nás oblažuješ, přeju všechno nejlepší a věřím, že v televizích budeš dalších pětatřicet let spolu s námi!“

„Rád bych, ale uvidíme. Přihlásil jsem se do konkursu na policejního prezidenta, taky proto jsem se opozdil, uzávěrka přihlášek byla ve čtyři - a protože splňuju, co Radek požaduje: praxi, dneska už i hodnost plukovníka, nejsem bez šance, takže…“

„Zase jedna kancelářská krysa,“ procedil spíš pro sebe Bodie.

 „Jo, a to nám kdysi Cowley pouštěl na školení jeho Bílé linky!“ suše konstatoval Doyl a otočil dlaň se vztyčeným palcem dolů.