Hloupější kdo nabízel, hloupý kdo bral (k článku J.Machalické)

Nikdy jsem při čtení břitkých kritik i hlubších rozborů dramatické tvorby novinářky Jany Machalické nepátral, zda je autodidakt nebo vzdělání nabyla ve školské soustavě Československé socialistické republiky.

Druhá možnost mi připadala vždy pravděpodobnější, když jí v osmašedesátém roce mohlo být nějakých deset let. Není tedy z generace „Husákových dětí“  a  neměla to štěstí, aby brala rozum až v éře před pádem režimu. Mohla však patřit k té menší části populace, která se na  přelomu sedmdesátých let hlasitě postavila proti praktikám režimu.

 Ve všem mi kritička udělala jasno svým naléhavým apelem v LN 10. dubna „Proč nechci komunistu premiérem“ (Fischera). Nenechala na něm nit suchou a zgustla si přitom na všech, kteří před listopadem něčeho v odborné činnosti dosáhli. Zřejmě má sama z těch let trpkou zkušenost, když před prací, které by se s chutí věnovala, dala přednost zcela všední, režim spíš rozkládající činnosti, než aby se aspoň  formálně angažovala. Nic jiného bych od ní ani nečekal. 

Zcela chápu, že kdysi komunista - dnes premiér, je i po dvaceti letech na hraně. Skoro jako z „Obrácení Ferdyše Pištory“, veselohry  o pseudonápravě jistého zlodějíčka.  

  Být na místě pana Fischera, nabídku bych prostě nepřijal.

Ale tohle je spíš otázkou vkusu, zdrženlivosti, vnímání meze vlastních možností.

 Být na místě nominujících, nenabízel bych.

To je věcí zdravého rozumu.  

Nevěřím, že kdyby pravice Fischera opravdu nechtěla, že by s ČSSD nenašla jiné, čistší řešení. Nota bene, když  Jana Fischera  navrhl na premiérský post prý Mirek Topolánek a prezident spokojeně kýval. Prostě: hloupější kdo nabízí, hloupý, kdo bere.  

Takže příště, třeba před volbami, se jistě nadějeme článku Jany Machalické  s názvem: „Proč nechci pomahače komunistů premiérem.“  Bude pak lhostejné, který z obou lídrů to od ní schytá.  

Jan Dvořák