„Všechno je relativní“ není moudrost vyřčená jen na smrtelném loži rabínem ze známé židovské anekdoty. Co jednomu připadá, že je moc - třeba peněz -, to druhý považuje za málo, a přitom oba šermují nevyvratitelnými argumenty.
I některé vyložené vládní úspěchy, například programy, jejichž gestorem je Ministerstvo
pro místní rozvoj, mohou šťouralové vnímat opačně, jako průs švihy..
-Ty, Bédo, nepřipadá ti divný, že se ta Šlichtová tolik naparuje, jací prý jsme borci, když jsme dokázali nevyužít z bruselských eurofondů jenom sedm miliard korun? Není to nějak moc? Víš, co by se za to dalo užitečného pořídit?
- Ale ona pravdu má, Liduš. Úspěch to je, jestliže nám hrozilo, že přijdeme dokonce o deset miliard. Proto se nediv, že má z toho radost, a my bychom se měli radovat taky, protože nakonec všechno zachránila ta rozhledna.
-Rozhledna? Myslíš petřínská?
-Ale ne, ta podřipská.
-Podřipská?
-To já jí jenom tak říkám.
Hele, ministerstvo pro MR se s ní chlubí v novinách, podívej..
-No to tedy ..zírám.. Není to nesmysl postavit na úpatí kopce rozhlednu, když z poloviny zakryje výhled Říp?
- Ale druhá polovina přece zakrytá není. A kdo chce vidět do kraje víc, může se podívat z Řípu. Je to tam kousek.
-Poslyš, Bédo, mně to připadá nějak divný..
-Divný to trochu je, ta rozhledna měla původně stát na Řípu, ale vznikly nějaké komplikace s ekology a krajináři, a aby se aspoň část dotace vyčerpala, tak rozhlednu postavili dole, i s parádní vyhřívanou příjezdovou silnicí.
Přece jsme ty peníze nemohli Bruselu nechat! Přijít o deset, nebo o sedm miliard, to už rozdíl je. To bychom si rovnou mohli odhlasovat čekzit.
-A předhánět pak Západ za svoje, protože by nám na to už nikdo nedal ani zlámanou miliardu.
