Hamáčkova ČSSD vlezla do ohlávky

Při hledání vhodné ilustrace pro blog o PSU, jímž mohl být třeba Alšův Psohlavec se čtyřnohým pomocníkem, „narazil“ jsem i na jiný kreslířův obrázek.

Nebyla to ani ilustrace nějakého přísloví, ani o řád vyšší lunety pro Národní divadlo, ale časopisecká karikatura z roku 1890. Politická.  Kdo by to do Mistra řekl?  Podívejte se na ni.

Na první pohled je zřejmé, koho s nadsázkou zobrazuje – a aby nebylo pochyb, přináší i „identifikační popisky“ aktérů.

Ovšem text nahoře: „Na to už je pozdě, do toho nevlezem“, už tak jednoznačný výklad mít nemusí, obzvlášť po 130 letech.

Má snad znamenat, že „buržousti“ hořekují nad tím, že už se jim nepodaří do jejich ohlávky strčit sociální demokracii, aby táhla s nimi a ne proti nim?

Anebo text je hlasem socialistů, kteří dávají odhodlaně najevo, že se nenechají zapřáhnout do káry kapitálu?

Jestliže druhý výklad by měl být ten pravý, pak ovšem nesedí rod „mluvčího“. Sociální demokracie je přece „ženská“, takže by měla říkat: Na to už je pozdě, do toho nevlezu – ale dost možná, že to myslela jako nadstranický hlas za všechny pracující, a proto: nevlezem, a k tomu v množném čísle, jak by se na masy slušelo.

Tehdy se karikatuře mnozí smáli, a věděli proč. Jiní se pošklebovali a nechtěli se s reálným politickým stavem sílící strany smířit.

Avšak za necelých 30 let po otisknutí obrázku to soc. dem. dosáhla tak daleko, že už měla svého prvního premiéra.

A po dlouhých 70 letech znovu, když předtím po válce si ji „osedlali“ nikoli  zlí asociální kapitalisté, ale kupodivu levicová  proletářská KSČ - už v červnu 48  jí „nabídla“ sloučení, čímž sociální demokracii de facto sama elegantně rozpustila.

Faktem však je, že sociálním demokratům se nikdy v historii nepodařil kýžený husarský kousek, který by korunoval smysl existence jejich strany, tedy „ochočit“ si velkokapitál. Ovšem ani jemu se dlouho nedařilo přimět soc. dem., aby mu zobala z ruky.

To se povedlo až poměrně nedávno, kdy ČSSD zcela dobrovolně a bez nátlaku strčila krk do ohlávky „velkokapitalistovi“ a veze se s ním, cesta necesta.

Ten zájezd neskončí pro socialisty dobře, ale za ten klamný pocit, že naopak oni si osedlali svého koaličního partnera, to lídrům ČSSD zřejmě stojí.

Kam že už můžu jít?

Copak by asi Aleš?