Goldoni, proč Sluha j e n dvou pánů? Dejte mu tři!

 Nezapomenutelný Sluha dvou pánů, v němž deset let ve Zlaté kapličce exceloval Miroslav Donutil, má už několik dní na české scéně úspěšného následovníka v naprosto špičkovém obsazení, které bere i Evropě dech.   

Pravda, není to v otrockém Goldoniho pojetí commedie dell'arte s tradičními postavami a situacemi. Moderní cimrmanovské inscenační postupy si vyžádaly jistou dávku transformace.

Z Itálie se děj přenesl do slunného jarního Česka. A Truffaldino se připitomněle nechechtá na celé kolo a nezesměšňuje se rozmáchlými gesty. Kamennou tváří daleko umněji skrývá mazanost a přihlouplost zároveň.Také zápletka je prosta naivity a o zásnuby v ní jde v přeneseném smyslu.

 Avšak hlavní „fór“, že sluha  musí vyhovět rozmarům hned dvou pánů najednou, nejenže zůstal, ale ještě byl posílen o třetího pána, no, spíš trpěného páníčka do počtu. A jen o vlas sluha unikl koučování čtvrtým pánem. Ten se té možnosti z trucu sám vzdal.

Všechno se točí kolem velké hostiny, kam sluhovi poručili pozvat nóbl lidi. Pár jmen mu pánové sice předhodí, jako nezávaznou představu.Prý. Musí se prostě trefit do jejich vkusu. Jinak ho čeká, v duchu žánru, výprask.  

Je dobře, že jindy macešské chování televizí je v případě těchto „Jarních dramatických slavností“ naopak velmi vstřícné a zařazuje je do vysílání i v přímých přenosech v těch nejlepších časech.

 Pozornost si zaslouží. Nekonají se sice na Pražském hradě jako ty letní, ale jen o kousíček dál, v Hrzánském paláci a před ním. Kdo viděl ve středu večer poutavě nasvícený výstup jednoho ze tří pánů, Džordžína, kterak předčítá své „nominace“, z nichž si ten chudák vedle má vybrat a přitom nevynechat žádného, tak k smíchu byl spíš pán svým triumfálním výrazem a ten druhý k politování či k pláči. 

Hraje se každý den, až do osmého května.

Nestojí to za to. 

 Jan Dvořák