Gazdík by měl jít za hlasem...

Gazdíkovi stanaři ke všeobecnému zděšení veřejnosti nereflektovali na velkorysou nabídku lidovců, že ti nejvybranější z nich by měli šanci dostat se na poslaneckou výplatnici po jejich zádech přifařením na křesťanské kandidátky.

Pro jejich předsedu Gazdíka je to obzvlášť bolestné. Nejen proto, že po čtyřech letech už přivykl ruchu velkoměsta i ruchu sněmovny a rovněž tak přivykl šestinásobku souběžně pobíraného platu vesnického starosty, ale prožívá velké citové drama.

Po jarním vzplanutí a nocích strávených s partnerem pod stanem, kdy si slíbili věrnost, je najednou postaven před bolestné rozhodování. Musí volit mezi loajalitou ke své straně – která ho dovede zpět k celoúvazkovému starostování v Lozi, a  věrností k příteli B.  Ten by mu zvolitelné místo na kandidátce zajistil i teď, pokud by opustil STAN a stal se čistým lidovcem, když předtím byl vlastně  nečistým (podporujícím) topkařem, a kdo ví, kým v minulosti ještě -  avšak vším kým byl, byl rád.