Frustrace z levicovosti, kterou mi vyčetl Václav Klaus

Patří k těm nejsvatějším pravdám, že starého psa (všem) novým kouskům, ani při nejlepší a upřímné snaze, nenaučíš. Pro příklad nemusím chodit daleko, stačí, abych se podíval do pomyslného zrcadla.

Bude to sebezničující pohled, hodný otevřené sebekritiky.

Přestože téměř už stejně dlouhou dobu, co jsem kdysi budoval socialismus se teď aktivně podílím na výstavbě kapitalismu, jeho pravicové hodnoty jsem dosud bezezbytku neabsorboval.

Intoxikace zvyklostmi starých časů jsou stejnou zátěží pro člověka, jako pro přírodu ekologická ignorance téhož období. S přírodou si díky bohu i státnímu rozpočtu spuštěním ozdravné zakázky poradíme, ale co s člověkem?

Kdybych se nemohl zbavit závislosti v nošení transparentů do prvomájového průvodu či zdobení oken, bylo by to snadné. Průvody už dávno nejsou a zkusit polepit okna vlajkami ČR a RF bych mohl tak akorát jednou, protože drahá polovička by mi ruce zpřerážela. A bylo by po levicovém přežitku hned.

Jenomže jsem s tou levicovostí spjat až příliš niterně. Neleží mi sice na srdci, ale hlouběji, v žaludku. Nemohu si odříct krásně propečený voňavoučký řízek! To špatné spočívá v tom, že jde o řízek kuřecí. A takový by nikdy neakceptoval pan prezident, jak jsem se aktuálně dočetl v novinách, když si dal po vyčerpávající lyžovačce řízek smažený a kuřecí s despektem označil za levicové jídlo.

Člověk se s vlastními mantinely musí smířit. Přežitky ho strhávají mimo hlavní proud. Kdo byl celý těžký život pravicový, už se nezmění – a totéž platí o levicovosti.

Jen si skromně myslím, že pan prezident by mohl více zohlednit integrující roli svého postavení a nesoudit slabé, kteří době ještě nedorostli a dost možná ani nedorostou.

Kéž by hlava státu byla prezidentem všech řízků. Tedy i telecích, byť není zřejmé, zda telata lze vnímat jako pravicová či levicová, popřípadě jako pravolevá. (Nebo zda pravicoví jsou výlučně jen čuníci.)

Uvidíme, zda konsensu, který stmelí rozdělovanou společnost, by byly schopny paní Bobošíková nebo Němcová  či pánové Zeman, P. Sobotka, Švejnar, popřípadě Pohlreich.

(Výtečně chutná i řízek králičí, dejme tomu středový, což na straně druhé znamená  riskovat nejhorší možný rating v politické gastronomii kapitalismu.)

Jan Dvořák