Ministr vnitra zesinal. Vysoký činitel z Úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost mu naléhavě sděloval, že jeho lidé aktuálně „narazili“ na záležitost, která může destabilizovat situaci v zemi.
O kybernetický útok sice nejde, zato povaha zjištění je natolik výbušná, že na ni ministra včas upozorňuje, pokud už to neučinili kolegové z tajných služeb.
Ministr rozechvěle vyhledal na fejsbuku doporučený status.
Po přečtení polkl, protože mu vyschlo v ústech. Okamžitě zavolal policejního prezidenta, aby učinil patřičné kroky, rovněž zalarmoval celý záchranný systém, protože k tragédii dojít nesmí.
„Pokud bude stát na římse nebo na střeše a vyhrožovat, že skočí dolů, musíte nasadit toho nejschopnějšího vyjednavače, aby mu to rozmluvil,“ instruoval ministr.
„A koho?“ zeptal se šéf policie. „No, no já to tedy nebudu,“ odsekl ministr, ale pak si uvědomil, že nejlepším vyjednavačem v zemi je skutečně on sám, jestliže dokázal domluvit s tak bídným výsledkem vstup do koaliční vlády - takže se šéfovi policie nabídl, že vyjednávat s mužem hrozícím sebevraždou bude.
Protože stupeň nebezpečí z prodlevy byl vysoký a nešťastník mobilní telefon nebral, vtrhlo policejní komando s pomocí beranidla dovnitř vily. Když se prokřičeli místnostmi, kde byla jen vyděšená manželka a děti, že „čistý, čistý, čistý“, až ke koupelně, a policista její dveře prokopl, muž ležel ve vaně se zavřenýma očima, jakoby spal. Jenom sluchátka na uších mohla znamenat plamínek naděje, že se jen zaposlouchal do hudby. A také voda neměla červenou, ale zelenou barvu a pěnila. Ani břitva či žiletka nikde.
„Sorry, jako,“ řekl zmateně šéf zásahu, když muž otevřel oči a sundal si sluchátka.
„Co to má být?“ ptal se udiveně. „A co vy tady, pane kolego?! Přišel jste mě zatknout?“ podíval se premiér na Hamáčka.
„ Kdepák. Přišel jsem vám, pane premiére, rozmluvit tu sebevraždu. Jestli to mělo být kvůli Fialovi, tak byste těm jeho výhrůžkám, že po příštích volbách si už ve Strakovce neškrtnete, tedy že my dva si neškrtneme, věřit neměl. Škrtneme si.“
„Ale já se přece zabít nechci, jak vás taková
kravina
vůbec napadla?“ divil se premiér.
„Ne? A proč jste tedy na fejsbúk napsal:
Čau, lidi. Definitivně už končím, mějte se!
Uznejte, že tohle jsme jen tak bez povšimnutí nechat nemohli. Co kdyby to nebyl jenom p l a n ý poplach jako u té ženské minule? Ve vašem případě, i z hlediska vnitřní bezpečnosti státu, bylo přece prioritní podnět spíš zdravě přecenit než tragicky podcenit.“
