Fanouš – křiklavá oběť Drábkovy reformy

„Já bych ho přerazil,“ rozvášnil se bratranec Fanouš, jen co jsme se  včera u stanice tramvaje potkali.

Než jsem stačil kviknout, koho že má ten dobrák, co by ani kuřeti neublížil na mysli, vypálit to naplno.

„Toho zatracenýho Drábka s jeho reformou!“

„Kvůli důchodu?“

„Na důchod kašlu! Nestěžuju si. Měl jsem kliku, že jsem šel do penze až na podzim a beru víc, než bych měl předtím, ale ty jeho škatulata hýbejte se, se nedají vydržet!“

Teď už jsem byl z toho jelen ještě větší. Ale Fanouš objasňoval dál, i když jsme nasedli do tramavaje.

„Tak podívej. Jak víš, tak Lída“, to je Fanoušova žena, „dělá na sociálním oboru radnice. A ten byl ještě do léta na starém městě, tam u kostela. Jenomže pak je přestěhovali až k sídlišti, co je ten obchoďák. A to mohla být pro mě první pohroma. Lída si totiž zvykla na obchůdky u kostela a trvala na tom, abych tam teď jezdil nakupovat já, ona že na to už čas mít nebude, a že chce chleba a maso jen odtamtud!“

Už jsem chtěl Fanouše politovat, ale on plynule navázal.

„To jsem myslel, že se zcvoku – já a nákup! Určitě bych koupil chleba málo vypečenej, nebo zase moc, a dovedeš si představit, jak bych to od ní pak schytal.“

No to jsem si představit docela barvitě dovedl.

„Díky bohu ale v tom ochoďáku, co mají naproti, objevila sámošku, kde chleba je ještě vypečenější než u kostela a vůbec všechno je tam hezky pohromadě, takže mě už nikam nehnala a s taškou se vláčela sama.“

Tak vidíš, chtěl jsem mu říct ...

„Ale jak Drábek rozhodnul, že od ledna sociální dávky budou vyplácet na úřadu práce,  a ne na sociálním odboru, tak milou Lídu přešupačili od nového roku z obecního úřadu právě tam!“

Buď rád – měl už jsem na jazyku – že to byla jen škatulata, že nepřišla o práci.

„Jenomže ten Úřad práce je teď u kostela, co byl dřív sociální odbor, a Lída se vrací snad i do stejné místnosti, ale pod jinou hlavičkou.“

„Aspoň si v klidu už nakoupí sama,“ dostal jsem se poprvé ke slovu.

„N e n a k o u p í!“ zařval na celou tramavaj.

„Zvykla si na obchoďák, a budu tam muset jezdit já. Tak ahoj, padám. Za chvíli by měl jet autobus. Lída mi ukáže, kde v sámošce co je, abych se vyznal.“

Chudák Fanouš. Kolikpak takových nevinných obětí Drábkovy reformy u nás je?

Jan Dvořák