Exkluzivně: Víme, čím končí rokování ČSSD

Mohlo by se zdát, že díky zprostředkovatelské činnosti České televize měl politiky lačný divák možnost nahlédnout do dvou kuchyni politických stran - levého a středového směřování.

Právě v sobotu uvažovaly o své budoucnosti.

Kromě pidi ČSSN, která se přimkla k protektorské hrudi Jiřího Paroubka, čímž jeho ještě menší stranu v součtu notně posílila, se hlučně ozývala sociální demokracie na své programové konferenci.

Uvažování o lepším příštím ústy jejích vrcholných představitelů doplnili i přítomní filosofové a korunu všemu dávali –jak je to u veřejné televizní služby obvyklé – zcela nezávislí experti ze studia. Jako vždy padala zlatá politologická slova ve smyslu, že nebude-li pršet, nezmoknem.

Bylo to divácky atraktivní tím spíš, že divák dostal šanci několikahodinové přestávky mezi prvním a druhým přenosovým blokem. Mohl se věnovat třeba četbě deníků, kde se dozvěděl další zajímavosti z politického života – jak ze zcela levého, tak zcela pravého břehu.

Při jednání ÚV komunistů se z kanceláře ztratila peněženka. Ukrást ji však musel někdo z venku - buď zloděj, nebo pravičák, v očích komunistů je jím beztak každý z nich. Oni sami už nekradou.

Také už konečně víme, proč nějak podivně dopadlo v koalici hlasování o stravenkách a o hazardu. Podle vyjádření premiéra právě v novinách může za to „přetažení“ z minulého týdne, kdy politici jednali ve dne v noci, a to navíc bez placených přesčasů. Příčinou všeho toho pak byly obstrukce Sobotkových poslanců, kteří si nedali a nedali s mluvidly pokoj.

Ale vraťme se k přenosu. Pokračoval sice zdárně, avšak skončil poněkud předčasně. Divák byl ošizen o závěrečný akt, o stmelující prvek, o kolektivní hlasitý projev ideové sounáležitosti. Že by jím snad byla oprášená Píseň práce, to ani náhodou. Díky našemu zdroji víme, že je to (samozřejmě ateistická)modlitba za Petra.  

Amen!

Jan Dvořák