Volby funkcionářů Evropského parlamentu, kdy úctyhodné těleso nadměrného objemu vybírá ze svého středu předsedu a místopředsedy, žádným cyklistickým závodem nejsou.
Kdyby jím byly, muselo by „reprezentantům“ (europoslancům) jednotlivých zemí záležet na tom, jak se jejich národní družstvo umístí. Tedy například, kolik ta či ona země bude mít místopředsedů parlamentu. A jestli nějakého vůbec. Krůčkem k úspěšnosti zvolení navrženého kandidáta je i to, že mu hlasy dají všichni europoslanci ze země, odkud pochází, i když je členem jiné politické frakce.
Rozum i cit by takový přístup předpokládal.
Jenomže praxe je mnohdy jiná. Europoslanec prostě svému „zemskému“ kolegovi z různých důvodů hlas nedá. To by se dalo pochopit, ale hůře stravitelné je, když onen poslanec aktivně vede proti kandidátovi z vlastní země kampaň mezi ostatními kolegy z osmadvacítky a vysloveně je vyzývá, aby ho nevolili, protože.. Protože je například členem Babišova prohnilého hnutí ANO.
K takovému tažení došlo. Jak jsme se mohli dočíst, iniciátorkou vnitro parlamentní kampaně za nezvolení D. Charanzové do funkce místopředsedkyně EP byla lidovecká poslankyně Šojdrová. Svými e-maily kalila vodu jak mohla, aby – z křesťanského hlediska – její „bližní“, jak se říká, utřela nos. Jenomže neutřela, pán bůh stál na straně D. Charanzové a nikoli M. Šojdrové, která hrubě zhřešila. Jestlipak se z toho už vyzpovídala?
A jak to vidí kompetentní činitelé?
PANE KOLEGO, TU ŠOJDROVOU PŘEBÍRÁM JÁ.
O CIZÍ SIROTKY SICE STAROST MĚLA, ALE EVIDENTNĚ PORUŠILA OSMÉ PŘIKÁZÁNÍ ZÁKAZU ŠÍŘENÍ POMLUV A NEÚSPĚŠNĚ SE POKUSILA PORUŠIT PÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ O ZABITÍ VE SMYSLU POLITICKÉM
