Euroeuforie

Kdo měl možnost, a trpělivost k tomu, sledovat v televizi odpolední brífink po právě skončeném summitu EU-RUSKO v Bruselu, musel se dojetím málem rozplakat.

Taková symbióza ve slovech pánů Medveděva, Van Rompuye a Barrosa se hned tak nevidí, vlastně neslyší, tím spíš, že byla prosta obvyklých frází bruselského diplomatického slovníku.

Ti pánové se sice necelovali, jak bývalo po jednáních s reprezentanty Kremlu kdysi dobrým zvykem, ale nerozborné přátelství na věčné časy z nich přímo sálalo. Na všem se téměř shodli - volby nevolby, plynovod neplynovod, víza, nevíza – a vzájemné vztahy mezi EU a Ruskem jsou na historicky nejskvělejší úrovni, jak každý z nich sdělil.  A tak to je, tak to bude, a už nikdy jinak.  

A jen tak mimochodem padla zmínka, že Rusko přispěje MMF k záchraně eura deseti, možná až dvaceti miliardami dolarů, což znamená nějakých čtyři sta miliard korun. Nakonec, jak by ne, když Rusko má prý 40 procent svých rezerv právě v eurech.

Takže ta euforie pánů z Bruselu až tak velká být nemusela, Rusko zachraňuje i sebe. Ale co naděláš, v nouzi je zvykem klanět se věřitelům až po pás. Tím spíš, tváří-li se, že půjčují bez skrytých poplatků, a mocnost za velkou louží nechce pustit ani chlup.

Jan Dvořák