Americký prezident se v Británii ukázal jako velký státník brežněvovského typu. Těsně před návštěvou dal totiž premiérce v novinách najevo, „že takhle tedy ne“.
Na konci však velkoryse prohlásil, ať si tedy s Británií dělá, co chce. Tím mínil brexit, který se mu jeví jako měkký.
Brežněv před padesáti lety Dubčekovi taky důrazně vyčítal, že je špatným lídrem, když v zemi trpí proti spojenecké nálady a ať s tím něco dělá! Navenek blahosklonně říkal, že je to naše dělo (věc), na což mu všichni skočili a pak se 21 srpna ráno začali divit, čí jsou to u nás na náměstích najednou děla (kanóny) a tanky.
Tak hrozně to s příliš emancipovanou Británií nedopadne.
Trumpovi jde jenom o to, aby Mayová byla povolnější v podmínkách budoucí obchodní dohody s USA a aby na ní GB spíš tratila než naopak, a Amerika first si mohla diktovat.
Pouštění hrůzy hrůzoucí vystřídané nečekaně hlazením partnerů po hlavinkách, je zřejmě Trumpovou taktikou – pokud ovšem nejde o diagnózu.
Politický Svět si na takové rychlé proměny „počasí“ už zvyká, avšak kdekdo z dolních stovek miliónů je ještě zmaten.
-Bédo, Trump říká, že vzájemné vztahy jsou na vynikající úrovni, a to přitom v novinách nadával, že Mayová zlobí a že by Johnson byl daleko lepší premiér než ona.
To si snad ani nedovedu představit, co všechno by od něj musela vyslechnout, kdyby ty vztahy měly být ještělepší. Rozumíš tomu?
-Rozumím. Pes, který štěká, nekouše. Chce kostičku.
