Esa nebo rozsévači smrti?

Škoda, že člověk se pravděpodobně nedozví, kdo osobně zmáčkl pomyslnou spoušť od BUKu, která sestřelila malajsijské dopravní letadlo.

Média totiž, až střelec se bude dožívat nějakých kulatých narozenin, nebo až v daleké budoucnosti od jeho narození uplyne nedožitých sto let, přijdou o možnost jeho osobnost veřejnosti důstojně připomenout. A třeba pod titulkem, že eso střelců se dožívá, nebo by se dožilo, XY let.

Vypadá to dost zvráceně - taková publicita pro vraha. S přihlédnutím k jednomu esu Luftwaffe, které mělo na kontě jenom pár desítek zmařených životů, a přesto jsme o něm mohli při nedožité stovce číst, to však racionální jádro nepostrádá.

Je pravda, že v případě onoho pilota šlo o bojové operace, kdy na lidské životy se nebere ohled, neboť vždy je to nakonec kdo s koho, a nad Ukrajinou muž za bukem sestřelil dopravní letadlo – ale možná v dobré víře, že je to letadlo vojenské.

Eso Luftwaffe vojenských letadel sestřelilo jedenadvacet a neznámý střelec pouze jedno nevojenské, ale přesto by se časem mohla najít média, která by i jeho označila za eso, teroristické eso. Ale spíš se tak nestane. Hodný svým způsobem obdivu, jak se ukazuje, je řezník v řádné uniformě řádného státu, který vede řádnou agresivní válku s řádným nepřítelem.

Ale když vezmeme v úvahu třeba Newyorská dvojčata, Bostonský maraton, nádraží v Madridu, nebo i Breivika, kdy životní jubilea pachatelů nikdo zatím nepřipomínal, pak doufejme, že ani tenhle střelec se v budoucnosti nedočká rozporuplné mediální pozornosti, jaké se dočkal třeba Franz won Werra. Dobrý voják, žádný separatista, ale oba stejní rozsévači smrti.