Protože v poledne čeká prezidenta dvoj rodinný oběd s Babišovými, přivstal si, dal se trochu do pořádku a přivolal Ovčáčka.
„Doufám, Jiří, že všechno je připraveno, nic nechybí“.
„Jistě, šéfe. K obědu bude vynikající candátek,“ líčil mluvčí s takovým zápalem, jako by byl vrchním v nějakém nóbl podniku a nabízel hostovi pokrm, načež prezident otráveně utrousil:
„No jo, zase nebude vepřové.“
„Ale vždyť jste sám přece vybíral..,“ zmateně oponoval mluvčí.
„Dyť já vím, ta hladovka je kvůli Babišce, hlídá si tajli – člověk aby se furt - i v neděli – někomu přizpůsoboval“, hartusil.
„A jaký vybral Mynář stůl?“ zeptal se.
„Jaký? Normální, jako vždycky, šéfe“.
„Vždyť ten není roztahovací, aspoň Ivanka to říkala,“ divil se prezident. K němu se všichni nevejdeme?!“
„Jak to?“ nechápal Ovčáček. „Bude akorát: Vy, paní Ivana, premiér a jeho žena, přece. Jste čtyři.“
„Čtyři?“ zahromoval prezident. A co Babišovic Adriana, Andrej, Vivien a Federik?
A moje Kateřina a David? Na ně jste zapomněli? Ti snad budou stát nalačno někde v koutě jako na hanbě?“ a probodl mluvčího – pohledem.
„Ne, to ne, budou mít v salonku v patře za rohem speciální, tak říkajíc dětský pokoj. O to se postarala paní Mynářová. Přesunou se tam, co udělám pro twitter skupinovou fotografii. Hned, hned to prověřím.“
„Tak, aby to bylo!“ přikázal prezident a zapálil si. Mezitím Ovčáček volal manželce kancléře.
„Tady Ovčáček, zdravím Alex.. Ne, muže z posilovny nevolejte, chci mluvit s vámi. Pan prezident se ptá na pokoj pro děti, zařídila jste ho, viďte?“
A pak dlouze naslouchal, postupně poněkud bledl a když Alex došveholila, v obavách řekl: “Ještě se ozvu, možná to bude chtít nějakou korekci.“
„Změnu? Ona se na to snad vykašlala,“ divil se Zeman. „Taková solidní ženská..“
„To ne, nevykašlala, ale.., „ a nevěděl, jak se vyžvýknout.
„Tak co?“ důrazně se zeptal prezident.
„Salonek zařídila, ale poněkud svérázně. Jako pro dětskou skupinu. Aby se nenudili, připravila jim omalovánky, kostky, stavebnice, dokonce vzala z domova nějaké panenky a k pití limonády a taky jim poslala cukroví, co ještě měla doma od Vánoc a objednala pro ně na poledne krupicovou kaši.
Prezident otočil oči v sloup. Ovčáček pokorně vysvětloval.
„No, netrefila se. Asi jí manžel neřekl, že tomu nejstaršímu děcku, vašemu Davidovi táhne na padesát a nejmladšímu, Babišově Vivien, už bude 20.“
Prezident praštil holí o stůl a shodil čínský šálek s kávou, který se na koberci rozbil.
„Hned, hned to dám do pořádku,“ ujišťoval prezidenta Ovčáček, a jak sbíral střepy, zdálo se mu, že šálek s portrétem Zemanova čínského protějšku už asi neslepí, ale pokusí se o to.
„Teď, teď se jdu podívat do sklepa po velkém roztahovacím stole, a taky brnknu do mekáče, aby v poledne přivezli pro mladé pět kompletních menu..“
* * * * *
Ačkoli hudrujeme nad tím, že v dnešní uspěchané době si nenajdeme čas na rozvíjení dobrých „sousedských“ vztahů zejména návštěvami v rodinách, a když k takovému družení na nejvyšší úrovni má dojít, pak je velmi zarážející, že v anketě na otázku :Je v pořádku, aby prezident a premiér přivedli na svou schůzku v Lánech i svoje děti? – odpovědělo 46 procent respondentů, že nikoli! Prý Lány nejsou pro soukromé záležitosti.
Jak úzkoprsé, jestliže v rozlehlém státním zámku pobývá jenom pár lidí a kdy jeho prostory jsou totálně nevyužité.
A také námitka, proč mají být z daní financovány obědy i pro potomky politiků, je lichá. Každá dobrá hospodyně přece ví, že i když plánovitě uvaří pro pět strávníků, tak se jich najíst může i dvakrát tolik.
