S listopadovým pádem starého režimu se brzy odporoučelo i jeho tzv. satirické zrcadlo, časopis Dikobraz.
Na titulní straně měl tenhle barevný týdeník vždycky sžíravý obrázek, který glosoval aktuální politický jev, například snahu amerických jestřábů roztáčet kolo zbrojení. Nebo z domácího hřiště zesměšnil neuvědomělé nájemníky, kteří nechodí na brigády zvelebující okolí paneláků.
Byla to samozřejmě čirá propaganda, a ta v našich nezávislých médiích zjevně místo nemá, lidé jsou na ní hákliví. Proto dneska žádný vydavatel nebude riskovat ztrátu a nevrhne na trh obdobu tehdejšího Dikobrazu, kde by se pod rouškou humoru a satiry tepaly nežádoucí společenské jevy. Prostě není poptávka.
Kdyby však vycházela veřejno právní obdoba Dikobrazu (jako týdenní „příloha“ v rámci mírně navýšeného televizního poplatku) kontrolovaná Radou jmenovanou úřadem vlády, anebo kdyby onen týdeník jako masový samizdat vydávaly kruhy blízké Průhonickému hnutí, pak by se pro aktuální vydání nabízela tahle titulní strana:
Díky bohu, že žádný tzv. satirický týdeník, který by znevažoval práci investigativních novinářů, nevychází! Čtenáře by mátl a byl by v přímém rozporu se stanovisky nezávislých právních a mediálních odborníků, kteří pochybnosti o tzv. hyenismu rázně odmítají.
„Musíme si uvědomit, že v investigativní žurnalistice právě veřejný zájem ospravedlňuje jisté narušení možné obrany, kterou člověk běžně má, a dává nám právo se pídit po informaci.“ (M. Škop, PF MU)
„Je pravda, že ho (juniora) někdy doplňovali, ale ponechali mu dostatečný prostor na to, aby mohl říci, že to tak to není.“ .( J.Motal, FSV MU)
Takže je to takhle, a ne jinak.
