Dvakrát za rok Den daňové svobody? Není to moc?

Ano, je to tak. Už pátého června jsme „oslavili“ skutečnost, že od příštího dne budeme pomyslně pracovat jenom na sebe, a stát už ani kačku neuvidí.

Ale, jak se zdá, euforie to byla předčasná, protože naopak ještě do včerejška z nás stát daně škubal. Jak je to možné?

První, příznivější termín DDS vypočítal Liberální institut, a ten druhý, na 22.6,  společnost Deloitte.

Kdo má pravdu, to by snad mohl rozsoudit pouze Institut Václava Klause, pokud by se touto záležitostí chtěl zabývat.

Ale ono na rozdílu pár dnů až tak nezáleží. Faktem je, že skoro půlroční příjmy odevzdáme na oltář vlasti. To ovšem neznamená, že odedneška už daň z příjmu platit nebudeme. Samozřejmě, že nám ji, pokud jsme zaměstnanci, budou v účtárně pěkně strhávat.

A pokud podnikáme, pak placení daně z příjmu závisí na mnoha skutečnostech, mimo jiné i na šikovnosti, s jakou uplatníme různé optimalizační možnosti.  

Odevzdávat státu polovinu výdělku je opravdu moc. To snad je lepší utvořit domobranu namísto armády, léčit se podle internetu, učit děti doma a ne ve škole atd. – no prostě tu hydru nepodporovat, jak si kdekdo myslí, když se dívá na výplatní pásku.

Anebo můžeme zvolit cestu emigrace do Liberlandu dokud je čas, než se tam bude valit vlna středoevropských uprchlíků.