Dvacet čtyři hodiny pro dr. Ratha – stojí mu ta trapnost za to? Stojí

Sebezáchovný pud, respektive pud sebezáhuby v tomto případě, dohání doktora Ratha k neuvěřitelné ekvilibristice, aby dosáhl aspoň maličkého oddálení verdiktu nad sebou.

Teď aktuálně přišel s fíglem, že je bez advokáta, čímž posunul soudní jednání o „celých“ čtyřiadvacet hodin.

Stát se taková věc třeba v americkém filmu -  i když v Americe to u soudů vypadá jinak a nenechají si tam na nos věšet bulíky - pak divák by očekával, že po zbývající hodiny do následujícího rána se budou usilovně shromažďovat nové důkazy a chystat svědci ve prospěch obžalovaného. A druhý den dopoledne za brilantní argumentace Perry Masona  dojde k zásadnímu zvratu v procesu. Jinak to přece nemá smysl.

V případě trvďáka z Hostivice se ale už co zvrátit nemá. V krabici nebylo víno, ale milióny. Za zakázky pro kraj všimné bral, tak co oddalovat.

Kosa na kámen tentokrát nepadla. Padla, jak se celou dobu ukazuje, jen na atrapu, která se v úzkých bojí sama sobě přiznat, že už na konečnou dojela. A je čas vystoupit a nedělat si naději, že se dá jet dál.