Dva státní tajemníci pro Evropu? Netroškařme! Máme na víc

Když v neděli v otázkách V. M. kníže Sch. s ledovou tváří oznámil, že nejenom premiér má svého státního tajemníka pro evropské záležitosti, ale že on už taky, a že to nevadí, protože každý bude mít svou agendu, ani netušil, jak silně inspirující pro jeho vládní kolegy to byl čin, když tajemníka jmenoval.

Evropa vzhledem k našemu postavení v jejím samém srdci je pro nás tak důležitou prioritou, že by u pouhých dvou tajemníků pro celý kabinet zůstat nemělo.

Upřímně řečeno, měl by se rdít studem každý ministr, který by svého státního tajemníka rovněž nejmenoval – a samozřejmě s tím i podtajemníka a jeho tajemníka, neboť chorobu či mimořádně náročné pracovní úkoly lze spíše předpokládat než lehkovážně podcenit.

Najdou se jistě tací šťouralové, co se budou ohánět údajně nesystémovým krokem a zbytečnou duplicitou až tenticitou v řešení úkolů, ale pravdu mít samozřejmě nebudou. Obavy, že by si státní tajemníci vzájemně lezli, lidově řečeno do zelí, je samozřejmě lichá. Evropského „zelího“ je totiž dost a na..jedí se všichni. Jen v tom bude trochu segedínský guláš.

Všechno to chvályhodné úsilí má však vážnou vadu na kráse. Ani pan premiér, ani ministr zahraničí jmenováním státních tajemníků totiž nevytvořili žádnou novou pracovní příležitost pro potřebné a zasloužilé, neboť tajemnictví se stalo pro ony úředníky jakýmsi nadúvazkem k již vykonávané funkci. Linka Praha - Brusel - Praha se stane jejich přítelkyní nejvěrnější a ani skromné diety v hroutícím se euru nebudou mít čas utratit.  

Bylo by proto mnohem smysluplnější, kdyby se jmenování státních tajemníků pro evropské záležitosti stalo napříště součástí vládního programu pro boj s nezaměstnaností. Zaměstnatelných specialistů by se jistě našlo dostatečné množství. Ministerstev má úsporný kabinet hned 14  - a to by se ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mohlo pro pořádek ještě rozdělit na tři a ministerstvo průmyslu a obchodu na úřady dva. 

Jan Dvořák