Drsňák Topolánek? Ne, poeta..

Jen pro nezasvěcené vyvolala demise u předsedy vlády nečekanou kreativní reakci.  Pod tvrdou slupkou skrývá měkké, poetické jádro a co víc, i básnické střevo.  Dokládají to výmluvně jeho nejnovější verše, inspirované milovaným slezským bardem Petrem  Bezručem. Ze dvou básní jsme upřednostnili  Topolánkovu repliku na Ostravu, adaptace Maryčky Magdonovy totiž skončila samotnou první strofou.(Jakmile starý Topol dostal v nálevně „na budku“.)

Ostrava - Praha a zpět

Dva roky vládou žil, hlučel jsem

dva roky kopal jsem kolem,

za dvé let v boji napjatém

zrodil se spiklenec-Golem

Dva roky v parláči chechtal se,

kdo mi ty měsíce vrátí?

Čtyřikrát hrozila demise,

kdekdo se začal mi smáti.

Lehko se zasmát mi kde kdo moh,

na Hradě, v ústraní tichém.

Když tomu panstvu smích nepomoh,

zvolilo spiknutí v boji tom lítém.

Abych měl rozum, zanechal reforem,

choval se jako za oposmlouvy,

máchl jsem Langerem, Dalíkem-Savoyem,

leč dočkal se pádu své vlády.

Všichni vy na Hradě, všichni vy, dím,

nech je Vám Václav neb Pavel,

prs mějž kryt krunýřem magistrátním,

Výkonné radě k útoku zavel.

Všichni vy z Mostecké, všichni vy, dím,

lobbysté pro mamon spiklí.

Přijde den, konty vám zakroutí.

Přijde den , políbíte mi židli! !