(Ministr Drábek tentokrát přišel s racionálním opatřením, nikoli s tupým škrtem)
Dobrý den, paní Novotná..,“ pozdravila pošťačka jednu milou důchodkyni.
„Dobrej, paní..“
„Zadražilová.“
„Vidíte, nějak jste mi vypadla z hlavy, paní…“
„Zadražilová..“
„Dyť já vím, už jsem to měla na jazyku. Nedáte si kafíčko? Mám úplně čerstvě namleté, ráno jsem ho koupila v konsumu, ještě mi pár kaček zbylo, a když mi teď nesete důchod…“
„No, já vám ho jaksi nenesu, paní..“
„Novotná.“
„Nenesete? Oni mají na úřadu zpoždění? Nebo že by už peníze došly? No to snad ne, natiskli by si přece další..“
„Já vám nesu dopis, úřední..“
„Jéminkote, copak se stalo, oni mi snad důchod seberou?“
„Nic vám neseberou. Píšou, abyste se dostavila na úřad, tam rozdávají karty.“
„Karty? A to si jako mám peníze někde nakarbanit? Vždyť já neznám ani strakonického dudáka.“
„Ale nic hrát nemusíte. Dostanete kartičku a každý měsíc s ní půjdete do bankomatu a tam si důchod vyzvednete. A hotovo.“
„Takové novoty! No, hlavně že budou ty bankomaty na každém rohu, aby to starý báby a dědkové neměli daleko.“
„Kdepak, nebude jich ani tisíc na celou republiku. A to je u nás 6 tisíc obcí.“
„A proč to dělají?“
„Nemají na složenky.“
„Chudáci, to už jsou na tom jako já, taky někdy trnu, jak všechny složenky zaplatím.“
„Ale ne, oni nemají na to, aby poště zaplatili, že vám důchod přinese.“
„A na ty karty mají?“
„Kde by na ně vzali? To zaplatí banka a ještě na tom vydělá, když poteče důchod skrz ní! A komu chodí už teď na účet do jiné banky, tak mu ho tam ta nová banka bude z karty přeposílat.“
„No jo, pokrok nezastavíš. Takhle se aspoň jednou za měsíc proluftuju cestou na okres, až půjdu pro peníze do Důchodomatu. Snad mi bude zdraví sloužit. To víte, jenom silní jedinci Drábka přežijí.
Dáte si poslední kafíčko, paní…“
Jan Dvořák
