Duha hrdě se klenoucí v uplynulých dnech nad matičkou Prahou, je ta tam. I duhové nasvícení americké ambasády pohaslo a úřad se ponořil do obvyklé globální velmocenské šedi.
Ti, kdož většinově nemají být na co hrdi, si oddechli. Týden mučivých výčitek, že jsou jiní než ti jiní – a tím se pyšnit netřeba, spíš se za to mají stydět – pro ně skončil.
Drobné dozvuky však zůstaly. Zvídavým dětem se některé věci těžko vysvětlují a může dojít i k nedorozumění.
-Tatí, vždyť jsi mi slíbil, že se budeme dívat na zpívanou pohádku o nějaké Rusce a princi, a zas tam dáváš tu …no víš přece co.
Jste vůbec s mámou normální, a není máma vlastně taky táta, ale v sukních?
-Ale Peťulo, ta pohádka, to je opera, a není o Rusce, ale Rusalce, a nevidíš Pride Parade, ale parádní kostýmy, rozumíš? A buď tiše, teď bude mít sólo vodník, viď maminko.
- - -
Na Letenské pláni, kde se konaly kulturní vložky Prague Pride s různými kapelami, se pak při nedělním uklízení našel kromě kelímků od piva, tácků od klobás a speciální literatury, i text poměrně známého šlágru z osmdesátých let.
Zajímavé je, že organizátorům stačily jen drobné textové korekce, aby písníčku nemusela interpretovat nežádoucí (z hlediska genderového) smíšená dvojice jako v originále – Zagorová/Rezek, ale aby ji hrdě zazpívali dva muži. Zda na Letné jimi byli třeba pánové Rezek a Margita, není z nálezu textu patrné.
