Při masivní propagaci nové reality show České televize Dovolená v Protektorátu a zároveň při tolika už předem zpochybňujících hlasech veřejnosti, se nás půl miliónu na program opravdu podívalo.
Co jsme mohli vidět, respektive, co jsem viděl, abych se nevydával za mluvčího patnácti a půl procenta sledujícího publika?
První díl měl s Protektorátem jen málo společného.
Největším problémem bylo podojit krávu, postarat se o králíky a taky třeba vyspravit plot či něco podobného. Prostě takové zálesácké problémy, do nichž se dostane každý v každé době, pokud se ocitne na samotě u lesa.
Navíc, pokud by skutečně mělo jít o simulaci protektorátu, pak by aspoň jeden z přítomných dospělých mužů neunikl bedlivému pracovnímu úřadu a ten by ho šupem poslal dělat něco užitečného pro říši, třeba ve fabrice. Jistě, poněkud zlehčuji, ale prostředí je příliš idylické a okolnosti rovněž. Zatím tam nebyl jediný skutečně dramatický moment.
Chápu, že je těžké přesadit dnešní lidi do doby protektorátu, těžké z hlediska vytvoření věrohodných podmínek. Prostě se to nedá. Protektorát byl přece nesrovnatelně horší než třeba období normalizace. Pravda, lidé, kteří se stáhli do ulity, mohli mít pocit menšího ohrožení než jiní. Jenomže jistý si nemohl být nikdo. Strach byl všudypřítomný, byť latentně. Za normalizace mohlo jít o místo, mohl vás potkat kriminál. Za Protektorátu ale šlo o krk. Tuhle atmosféru nikdy nenasimulujete. Ta se dá ex post rekonstruovat pouze uměleckými prostředky, ne nějakou hrou. To by se muselo zajít hodně daleko, jako třeba ve filmu Hra, kde Michael Douglas dostával – také v reality show – jednu ránu za ranou. (Ale on si své užil i Matěj Brouček, když se pod vlivem dostal do XV.století)
Touto drsnou cestou se nový pořad určitě nevydá. Bude to spíš taková hříčka, protože prožitek podobný dobovému, kdy by si účastníci sáhli až na dno psychických a fyzických sil, zprostředkovat televize soutěžícím ani divákům nemůže.
Půjde o reportáž na pokračování z tzv. zážitkové dovolené s očekávatelnými překážkami, kde si dobrovolní účastníci „protrpí“ dva měsíce, které je bohudík zavedly aspoň do čtyřicátých let, a nikoli třeba do doby kamenné či morových ran.
Nálepka Protektorátu je dobrým zdůvodněním pro výrobu programu.
