Dopřejme Němcům kvalitnější potraviny, mají slabé žaludky, ty naše se hned tak nezvednou

Předky si nikdo vybrat nemůže – pokud jde o předky vlastní. V případě předků hovězích či vepřových se ve výběru dneska už vyzná málokdo.

Jedno však souvisí s druhým. Kdyby náš většinový prapředek Čech nepodlehl snové vějičce a nebyl do téhle kotliny zváben vidinou superplnotučného mléka, šmakovního biostrdí, v sadě skvícího se jara květu, a vzal to přes Bavorsko, ale dál už se spoluběženci za ještě lepším nešel, bylo by i pro nás vyhráno.

Jako mohutná česká větev bavorského dubiska bychom dnes mohli požívat stejně kvalitních potravin z tamějších „expozitur“ nadnárodních řetězců jako Bavoři. Nemuseli bychom baštit  pro nás ochuzené varianty, i když pod stejnou hlavičkou, opatřené samozřejmě štítky v češtině. To proto, aby německého turistu u nás ve stejnojmenném řetězci jako u nich doma – jenomže s „cz.“ – ani nenapadlo sáhnout do regálu po vyzkoušené značce.

Hrozí, že konzument by si  při cestě produktu jeho útrobami do nečesky fajnového  žaludku musel ulevit: Es ist unmöglich zu fressen! Jakpak by k takové reklamě v Německu vzorný řetězec přišel?