-Poslyšte, pane Švejk, co na tom počítači pořád píšete, jestli to není nějaké tajemství? - Zajímala se paní Můllerová o jeho příspěvek na sociální síti.
-Žádné tajemství, píšu panu Bartíkovi z Brünnu, tomu, co se s ním teď bude soudit pan Ovčáček kvůli tomu, že napsal o panu prezidentovi, že nejdýl do sedmi měsíců se poveze na lafetě. Chci, aby vyvrátil jednu věc.
-A jakou?
-Že není na hlavu.
-Pan president? To by tak ještě k té jeho rako… scházelo, panenko skákavá!
-Ale ne, já nechci, aby pan Bartík vyvrátil, že není na hlavu pan president, chci, aby vyvrátil, že na hlavu není on a že netrpí poruchou osobnosti, protože podle toho, co o panu Zemanovi napsal, to na přílišné duševní zdraví nevypadá.
No, a jestli chce znovu kandidovat v komunálkách a být zase radním pro legislativu, tak by měl voličům dokázat, že normální je, protože v opačném případě by byl pro demokracii nebezpečný.
-Ale jak by to měl udělat?
-Jak? Předložit voličům bumážku, že je výkonu radního schopen, tak jako chce bumážku od pana Zemana.
-A myslíte, že se to dá spolehlivě zjistit? Co když pan Bartík bude simulovat, že mu nic není?
- Dneska se dá zjistit všechno, při těch metodách, co mají. To mně ještě hlavu testovali primitivně, velkou násobilkou, ale byli to machři, diagnózu trefili spolehlivě. Takže jestli já můžu doložit, že na hlavu jsem, tak ať on doloží, že na hlavu není. To je přece spravedlivé, ne?
Ovšem pan Bartík je poněkud těžší případ, musel by mít ještě posudky aspoň od tří dalších doktorů – od zvěrolékaře, že není lidská hyena, od doktora přírodních věd, že není žádný odpad.. no a ten třetí znalec by nakonec ani doktor být nemusel, ale odborník přes WC , aby napsal dobrozdání, jako že pan radní není hajzlík ani náhodou.
Ale jestli žádný papír neukáže, a bude furt jenom tvrdit, že normální je, tak bude vypadat nenormálně. Tak tohle mu píšu, a nerušte, ať tam omylem nevrazím nějakou hrub..
-Hrubku? Ale vy jste přece v prvopisu silnej, milostpane, vy se v íčkách vyznáte..
-Hrubku ne, ale hrubost!
