Dobrý den, majore…

    Zdá se mi, že upřímně míněná snaha ministra zahraničí Kohouta o reparace od USA za destrukci vidiny radaru v Brdech dostala až komický rozměr požadavkem vypustit na náklady USA do vesmíru českého kosmonauta.

Chápu, že by se tím spojilo příjemné s ideologickým, protože po dlouhých více než třiceti letech bychom měli člena vesmírné posádky neindoktrinovaného socialismem a zároveň bychom se tím konečně vyrovnali s minulostí. Bylo by to nezpochybnitelné už ze samotného označení hrdiny - byl by jím astronaut a nikoli nějaký kosmonaut.

To všechno by mohlo být fajn a hezky by se to vyjímalo třeba v prvomájovém průvodu, jenomže ty už nejsou.

Zjevně příjemné(sláva pro hrdinu) by užitečným (ve smyslu přínosu pro většinu)rozhodně nebylo. Evidentně by český astronaut měl stejnou šanci dostat se aspoň ještě jednou do vesmíru jako Vladimír Remek - tedy žádnou. Ten přece, když díky změně režimu už nemusel být putovní ikonou po školách a vojenských útvarech, nakonec zakotvil sice pěkně vysoko, ale úplně jinde než mezi hvězdami -  v evropském parlamentu.

Jeho někdejší odvahu by ale nikdo zpochybňovat neměl, musela být možná větší než u amerických kolegů, protože komfort sovětských a amerických obytných modulů byl v rozdílu třídy.

 Ale v každém případě šlo o demonstraci využití kosmické technologie k obranným/útočným opatřením.

Jen blázínek by věřil, že dnes je tomu jinak, že snad - jako úkol number/номер 1 - je hledání nových technologií, které umožní žít tam nahoře.

Proto si myslím, že jeden Čech ve vesmíru jako demonstrace intelektuálních a psychických schopností malého národa zatím stačí, pokud se povolání atro/kosmo-nauta nestane běžnou záležitostí.

A nakonec - nesnažme se vydupat si post člena lodní posádky, když nám chybí to základní - voda a peníze na flotilu.

Jan Dvořák